Réžia:
Werner HerzogScenár:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
Popol VuhHrajú:
Klaus Kinski, Isabelle Adjani, Bruno Ganz, Roland Topor, Walter Ladengast, Jacques Dufilho, Attila Árpa, Clemens Scheitz, Werner Herzog, Jan Groth (viac)Obsahy(1)
Úředník jedné realitní kanceláře Jonathan Harker (Bruno Ganz) dostává za úkol zprostředkovat prodej nemovitosti. Kupcem má být nějaký hrabě Dracula (Klaus Kinski), který žije na svém sídle v Karpatských horách. Mladý muž se proto se smlouvou v kapse vydává na dalekou cestu za uzavřením obchodu. Po příchodu na zámek ho zarazí podivné chování hraběte. Již první noc zjišťuje, co se za tímto neobvyklým chováním skrývá... (caligari)
(viac)Videá (1)
Recenzie (230)
Nikoho, kto videl fascinujúci film Aguirre, hnev Boží (alebo "aspoň" Fitzcarraldo), neprekvapí, že Nosferatu – Fantóm noci je trochu iný horor. Ale od šialeného dua Herzog/Kinski som čakal predsa len viac. Po tejto snímke som pásol niekoľko rokov a keď sa mi ju konečne podarilo zohnať (v nemeckej verzii s českými titulkami), s nadšením a patričným uchvátením som si užil prvé desiatky minút. Počas nich sledujeme právnika v desivej, svojím značne svojským spôsobom nádhernej transylvánskej divočine (a následne v ruinách grófovho hradu). Bohužiaľ, ako pri každom filmovom spracovaní (okrem fenomenálneho Coppolovho), sa príchodom Draculu do mesta rapídne zhoršilo tempo aj atmosféra, na rad sa dostala nuda a s filmom som stratil vnútorný kontakt. Prečo Dracula vraždí posádku lode? Aby stroskotala uprostred mora a on sa utopil? ()
Smysl remaků obecně nechápu a do jednoho mi přijdou zbytečné. Tento se mi ale přesto líbil (byť pro člověka obeznámeného se Stokerovou předlohou, eventuálně Murnauovou klasikou, je děj v podstatě zcela prost jakéhokoli překvapení, protože ho člověk ví dopředu). A to především díky skvělému obsazení, výtečné masce Draculy (byť s těmi zuby u sebe vypadá spíš jako veverka než upír), nádherným lokacím a povedené hudbě - to vše podporuje velmi působivou atmosféru, kterou je celý snímek prodchnutý. Osobně mi to bohužel nepřišlo ani trochu strašidelné, ale přesto mě to bavilo, a některé motivy to podle mě zajímavě ozvláštnily (hlavně ty krysy). Pro mě coby fandu upírských filmů toto bylo velmi příjemným rozšířením filmových obzorů. ()
Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] ()
Návrat k expresionistické je spíše než remakem převyprávěním příběhu tajemného hraběte Orlocka v barvě a zvuku. A kupodivu – sugestivita předlohy nijak neutrpěla, jen je více než v maskách usazená v kulisách, zvucích a nových momentech (jako je morový danse macabre v závěru). Výrazně jinak vyznívá i konec filmu, v kterém nevítězí žena, ale vampír. Werner Herzog natočil parádní horrorový počin, který podobně jako Murnauův Nosferatu standart žánru výrazně přesahuje jak svou vizualitou, tak dokonalým personifikováním zla a úpadku. Odvážný filmařský pokus korunovaný úspěchem. ()
Docela zajímavá verze Drákuly (již osmá, kterou jsem viděl). Atmosféra je spíš romantická a pohádková ale ve spojení s nepříjemně svíravou hudbou dělá svoje. Hodně se mi líbily exteriéry odehrávající se v krásné přírodě. Jako pocta nebo remake původního Nosferatu je to určitě podařené, i když ne tak děsivé a docela zdlouhavé a konec je trochu překopaný. ()
Galéria (122)
Zaujímavosti (17)
- Oproti původnímu snímku Upír Nosferatu (1922) se v tomto remaku jmenují postavy odlišně, a to právě podle knižní předlohy "Drákula". (ČSFD)
- Múmie na začiatku filmu sú skutočné, môžete ich nájsť v mexickom múzeu. (kongamato2)
- Štáb tvořilo 16 lidí. (Kamkon)
Reklama