Potomkovia ľudí

Po dlouhé době vynikající sci-fi s ekologicko-apokalyptickým nádechem, které mě vtáhlo do děje jako málokterý thriller speciálně k tomu určený. Úžasně depresivní atmosféra bez zbytečně levných atributů, které se k jejímu vytvoření obvykle v jiných podobně laděných filmech používají a hlavně dynamika filmu s doslova úžasnými záběry - zvláště předlouhá scéna (bez jediného střihu!) přepadení auta a následné honičky a střelby je tak úchvatná, že jsem jen němě koukal a přemýšlel, jak se tohle vlastně točí. Stejně tak válečná scéna z tábora imigrantů s ulpělou krví na čočce ručně snímané kamery je srovnatelná s expozicí ve Vojínu Ryanovi... Ale tenhle film netvoří jen takovéto jednotlivosti (geniální střih, geniální kamera, skvělá hudba, skvělé herecké výkony, skvěle tvořená scéna, úžasně cíleně a přesně volené lokace...), ale právě jejich dokonalé složení v celek, který navodí na dvě hodiny pocit, že postuláty tohoto filmu jsou mou nynější realitou a zbývá jen přemýšlet o tom, jaké je to žít ve světě bez dětí, který si svou funkčnost zachovává už jen díky civilizační kinetice... Zřejmá je i hyperbola k dnešku. Je to ten svět, do něhož spějeme? (12.02.2007)

Children of Men je postaven na skvělých hereckých výkonech (Clive Owen má božský talent), výtečné kameře (scény na jeden jediný záběr obdivuji) a skvělé atmosféře (jedna z lepších postapokalyptických). Bohužel co se děje týče, ten už má menší mezery. Nemám ráda, když mi film ani kousíčkem nepodá vysvětlení, ale pro změnu mi přivodí ještě další otázky, na které si musím odpovědět sama. Lidstvo trpí neplodností, ale psů a jiných zvířat se to netýká? Co zásadního se změnilo, že jedna žena otěhotněla? A jak to s ní a lidstvem dopadlo? Jsem člověk s vysokou fantazií, ale najednou jsem v koncích. Problém je v tom, že jsem také člověk vysoce zvědavý. Polepšete se pane Alfonso :o) (07.11.2010)

„Zakaždým, keď majú naši politici problémy, vybuchne bomba.“ ___ Tak ako aj mnoho iných sci-fi filmov i Children of Men verí, že aktivita jednotlivcov, ba dokonca aktivizmus je protiliekom na neovládateľný nadnárodný kapitalizmus, ktorý kvôli zisku zdevastoval životné prostredie a otrávil množstvo ľudí. Narozdiel od mnoho iných ale odmieta šablónovité riešenie. Žiadna ideálna absolútna odpoveď neexistuje, zmysel nemá číry odovzdaný nihilizmus a nejde ani len o to poriadne si zanadávať. Naopak, Children of Men veľavravne oslavuje človeka, jeho nepredvídateľnosť, lásku k životu a potrebu hľadania zmyslu života. Prvé dve minúty kopírujú Touch of Evil z roku 1958 (pamätáte si na tú virtuóznu jazdu kamerou zakončenou explóziou bomby, ktorej hrdina unikne len o vlások?) a aj potom sa môže v zmesi xenofóbie a politickej korupcie s brilantnými akčnými scénami objaviť mnoho paralel. Občas to vyzerá, že si snímka odhryzla príliš veľké sústo. Každá scéna nesie alegorický alebo politický podtón, od krízy potravinovej a energetickej cez vojnu s terorizmom, imigračné tábory a povstania až po náboženské metafory (Theo znamená „Boh“). Nič z toho ale nestojí v ceste svižnej zápletke plnej zvratov, ktoré udržujú diváka v napätí. Koniec-koncov v našom svete tiež všetko súvisí so všetkým, takže tento portrét je plne oprávnený. „Drž ju pevne.“, radí Theo na člne Kee, už s dieťaťom. Režisér Alfonso Cuarón tým hlasuje pre návrat k menším, ľudským merítkam. Neverte žiadnej organizácii, ktorá presiahne priamy medziľudský kontakt (národnému štátu, nadnárodným firmám, či médiám). Súčasne sa v detskom smiechu, ktorý uzatvára celý film, ozýva otázka: Máme naozaj ľudstvo tak radi, aby nám stálo za záchranu? 80% (14.05.2010)

Naprosté vítězství formy nad obsahem a příběhem. Přestože i ten, ve svém až metaforickém pojetí lidské neschopnosti se reprodukovat, dokáže vehnat pár brouků do divákovy mysli. Škoda, že ústřední myšlenku příliš nerozvíjí, nedodává ucelené rozřešení a spíše slouží jako zástěrka pro kameru a střih. Ale pro jaké! O žádném jiném filmu nikdy neplatil výraz "syrový" tak jako o Potomcích. Útok na auto a hlavně Theova cesta skrz bojovou vřavu ve mně doznívají déle než po spuštění závěrečných titulků. Zrající a drtivou váhu časem získávající pozdrav z budoucnosti. (22.12.2006)

Od scény v opuštěné škole jsem na to, co se odehrávalo čuměl až do konce s široce otevřenýma ústama. Neskutečná dokonalost, tak syrové, depresivní, dostávající se hluboko pod kůži, mrazící budoucnost jen tak někdo už nevytvoří. Kamera je doslova v ději (krev !!!), uprchlický tábor je jak peklo na zemi a lidi postihlo čiré šílenství. V tom všem pak Cuaron podává tragický příběh o poslední naději lidstva, a prokládá to jak scénami úplně odlišnými od zbytku díla (ministr), tak i velmi působivými (průchod "uličkou"). Jen třeba chvíli počkat (úvod je sice stále dost drsným obrazem postapokalyptického světa, ale je tak trochu táhlý a nedostačující v porovnání s druhou polovinou filmu - stále tam jsou ale překvapující zvraty, nebojící se nemilosrdně ničit zavedené postupy a v souvislosti s tím i jedna či dvě výborné scény) a pak už si jen užít (i když v tomto případě to není to pravé slovo - spíše přežít) jeden z nejlepších zobrazení budoucnosti. A hudba na mně působila hodně fajn a dotvářela atmosféru hlavně v první polovině skvělými retro songy.. Závěr pak nic neslibuje, ani nic nevyvrací a do filmu sedí perfektně. Wow (11.01.2011)