Potomkovia ľudí

Film odehrávající se v blízké budoucnosti mě většinou vůbec ničím nenadchne . Potomci lidí mě přitáhli do kina především díky dvou jménům : Alfonso Cuarón a Clive Owen . Oba tito pánové přesvědčili, že umí. Clive Oven zahrál všechny své emoce, chování a skutky tak důvěryhodně, že jsme měl pocit, že přišel z té budoucnosti ukázat co si tam prožil . Alfonso Cuarón uděla další skvělou vizuální práci. Je něco mimořádného vytvořit tak depresivní amtsféru a nebo sledovat ,,jen,,uhyby před kulkami . Donutit lidi, aby během sledování filmu zasyčeli jak hadi když voják vlítně do autobsu k těhotné ženě a rozmachuje se, vyžaduje opravdu dobrého řežiséra . Když si do toho připočtu emoce z filmu stejně tak jako jeho obsah dostávám se jednoznačně k označení majstrštyk !! (18.11.2006)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)

Scénář není příliš rozvětvený, či kreativní, ale to vůbec nevadí, síla filmu je v detailech, v jednotlivých scénách a ve zpracování někdy i triviálních momentů (roztláčení auta), které jsou excelentní režií povýšeny na úplně novou úroveň. Potomci lidi jsou svým způsobem realistickým a velmi lidským filmem, jejich extrémní prožitost a sugestivnost vrcholí ve scénách jako je přepadení v lese, či na jeden zátah natočeném proběhnutí válečným polem a další... V podstatě každá údálost je zde díky dokonalým technickým aspektům filmu "větší než obykle". Obdiv patří v prvé řadě úžasné ruční kameře, dále kompozici mizanscén, která minimalisticky podtrhuje špinavé a depresivní vyznění budoucnosti i celkové montáži - psychologickému působení na diváka a emocionálnímu dopadu zasahujícímu především mozek. 9/10 (07.06.2009)

K filmom, ktoré sa vyšplhajú za dva týždne do TOP 200 zásadne pristupujem s predsudkami a dešpektom, pretože sa mi už viackrát stalo, že ma takéto supernovy poriadne sklamali. Potomkovia ľudí sú ohromujúci v atmosfére a budovaní svojho dystopického sveta za pomoci detailov akoby mimochodom zobrazovaných na pozadí aktuálnej scény (oznámenia na monitoroch, titulky na výstrižkoch, Guernica etc.). Temer všade použitá ručná kamera a dlhé zábery dávajú svetu Potomkov maximálne realistický look, avšak práve tým navodeným pocitom realističnosti si Cuarón nevedomky pletie na seba bič. V absolútne realisticky zobrazenom prostredí mu totiž podrazí nohy scenár plný nerealistických chýb, ktoré si tu musí všimnúť i najväčší adorátor tohto dielka – prečo napríklad pri úteku z farmy kým nie je naštartovaný motor nikoho nenapadne prestreliť Theovmu autu pneumatiku, prečo po výbornej scéne „zastavte paľbu“ vojaci nechajú hrdinov bez povšimnutia odísť s jediným dieťaťom ktoré videli za posledných 18 rokov, a Theov posledný veslársky výkon s jeho „malým“ handicapom je do neba volajúca scenáristická blbosť. Príbeh je skutočne veľmi jednoduchý a postavy neprekreslené (a to si ešte scenárista dovolí odpraviť dve najzaujímavejšie postavy do polovice filmu). Potomkovia napriek tomu, že dirigovať tak dlhé masové scény bez strihu vyžaduje od režiséra temer nadľudský výkon, nie sú prevratným filmom a i keď režijne trčia z priemernosti tohto filmového roka v Hollywoode poriadne vysoko, neprinášajú prakticky nič nové. 7/10 (03.12.2006)

Určitě existují chytřejší a hlavně záživnější postapokalyptické vize budoucnosti, ale Cuarón si to v klidu uhrál přes revoluční technickou stránku, která v kombinaci se zběsilou Lubezkiho kamerou utváří geniální dílo. Od postav se toho moc nedozvíme. Většina scén je však značně znepokojivých a každého asi napadne podobná otázka. Jak to kurva mohl natočit? (18.10.2023)