Potomkovia ľudí

Alfonso Cuarón předvedl svoji vizi blízké budoucnosti takovým stylem, že Vás do ní totálně vtáhnul. Nesedíte v kině, ale chodíte po ulicích, absolvujete honičky v autech i přestřelky mezi armádou a anarchisty - protože Cuarónovým majstrštykem je v tomto případě kamera. A zdejší kamera napsala novou kapitolu filmového umu... nadprůměrné dlouhé záběry vrcholí snad desetiminutovou šokující kamerovou kreací, kdy se hlavní hrdina potácí mezi salvami kulek a dělových koulí. Scéna je natolik reálná, že s lehkostí smete jakoukoliv konkurenci do odpadkového koše. A tak je to vlastně se vším v Cuarónově díle. Svět roku 2027 je vykreslen jako temná díra, na jejímž páchnoucím dně je lidská společnost. Teroristické útoky tu jsou na denním pořádku, města jsou špinavá a studená, podél silnic trčí do vzduchu místo patníků kopyta upálených zvířat...Cuarón stvořil budoucnost s neuvěřitelnou precizností a neskutečně reálně, že to snad musí být varování, do jakého stavu bychom se mohli jednoho dne dostat. Nesnaží se vyskládat na hromadu futuristické vymoženosti techniky (i když se jich pár najde a jsou ok), ale chce ukázat společnost, když se proti ní postaví sama Matka příroda (nerodící se děti). O bezvadnou autentičnost filmu se starají také výborní herci, především Clive Owen, věčně zachmuřený alkoholik a Michael Caine, coby staromódní hipík. Julianne Moore musela kvůli scénáři snad už po dvaceti minutách zaklepat na nebeskou bránu, ale scéna, ve které se tak stane, je jedním z vrcholů filmu. Každý má svojí představu o budoucnosti. Já doufám, že nebude tak syrová a zásadní jako ve výtečných Potomcích lidí...76 miliónů dolarů(rozpočet)/69 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.11.2006)

No to byla zase blbost... Svět podléhá beznaději a anarchii. Já teda nevim, ale nějak si nedokážu představit, že někdo kvůli tomu, že je neplodnej, prostě začne vraždit, rabovat, dělat bordel, atd... Mně by to teda bylo úplně jedno a jelikož (možná naivně) věřim tomu, že lidi nejsou zvířata, jejichž jedinym cílem je rozmnožit se (teda až na některý etnika), tak předpokládám, že i kdyby taková situace nastala, tak by se celá společnost prostě takhle nezhroutila. Tento film měl zřejmě šokovat tzv. prolifery a breedery, což já rozhodně nejsem. Navíc ten fakt, že najednou jsou všichni neplodný a hotovo, nějak nejsem schopnej brát vážně. Mě teda příběh vůbec nezaujal a bylo mi naprosto ukradený, co se s postavama stane. A ten konec - OMG. V celym filmu jsou tak akorát 2 zajímavý a dobře natočený scény, který to pozvedávaj z úplnýho dna a občas nějakej náznak slušný atmosféry, částečně taky díky použití ruční kamery. Na druhou stranu mě to častý používání ruční kamery občas docela sralo. Nic by se nemělo zase přehánět. Nejvíc ze všeho mě ovšem dostalo, když se tam objevilo to krásně zachovalý CXko, který by v roce 2027 bylo starý asi tak 40-50 let. Vtipný mi pak přišlo, že ta černoška i v oblečení vypadala, že má pivas jak Ruda Pivrnec a nikoho ani nenapadlo, že by mohla bejt těhotná. A pak se svlíkne a Theo na to čumí jak tele na nový vrata. (13.05.2007)

Je zbytečné psát něco objevného, Potomci lidí totiž mají neuvěřitelný počet komentářů. Za sebe napíšu jen, že vynikající scénu "hold your fire" jsem si po skončení pustil hned několikrát. Britové v poslední době dávají amíkům v Hollywoodu pořádně na prdel, nejdříve Potomci lidí, poté Sunshine.. Chytré sci-fi by Hollywood potřeboval jako sůl, jsem tedy velice zvědav, s čím v příštích pár letech přijdou, prozatím jim britové uštědřili pořádné ko. (27.11.2008)

Obsah je dost prázdný. Dal by se vyřknout v jedné košatější větě a nic podstatné by nebylo opomenuto. Originální nápad má tak sice minimum vychytaných detailů (tohle prostě není "hravá budoucnost"), ale Cuarón dává téhle pochybné báchorce tak neskutečně naléhavý podtón, že se s ním nedokáži přít. Mnohé scény mi vzaly dech a musel jsem si je pustit několikrát za sebou. Od Blade Runnera jsem neviděl tak "uvěřitelnou" filmovou vizi blížících se zítřků... (26.02.2007)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)