David Brent: Na turné

Pro všechny fanoušky Kanclu povinnost, ačkoli mnozí budou zřejmě stejně jako já mírně v rozpacích. David Brent se alespoň na chvíli vrátil a přivedl s sebou dobře známý nekorektní humor, prokládaný tíživými momenty zmaru a trapnosti. Přesto to vše působí mnohem méně přirozeně, než v původním seriálu. Kancl jsem si zamiloval hlavně pro jeho neopakovatelnou atmosféru a pocit "skutečnosti". Starý dobrý seriálový Brent z Wernham Hogg byl rozporuplnou (spíše nesympatickou) figurkou, s níž se život přes všechny vtipné momenty nepáral. Tomu novému, filmovému, nasadil Gervais lidštější masku, přičemž celý film vyznívá mnohem smířlivěji a optimističtěji, než tomu bylo u seriálu. Zřejmě nám Ricky s přibývajícím věkem trochu změkl. Tím však nechci Life on the Road příliš kritizovat, jedná se spíš o názor skalního fanouška britského Kanclu. Uznávám, že jsem se u filmu bavil stokrát víc než u drtivé většiny současných komedií, přičemž některým scénám se dokonce podařilo navázat na atmosféru původního seriálu. (15.12.2016)

Ricky Gervais není můj velký oblíbenec, protože jsem jeho tvorbu nijak moc nesledoval, i když v poslední době se ke mně dostává víc. Musím ale uznat, že má zajímavý smysl pro humor, který mě tady uhranul. Někdy je to hrozně trapné, někdy je to prostě blbé, ale jindy jsou ty vtipy povedené. Měl bych dát "Kanclu" šanci. (19.12.2016)

Jsem fanda Rickyho, ale tento film spolecne s Korespondantem se moc nepoved. V zasade to kopiruje vanocni special, ale ne moc dobre. Vice se melo loet na to, ze prestoze he Brent rozjivenej pubertak, dokaze v lidech kolem sebe rozdat aspon nakou radost. Trochu to tam je, ale cely film je hrozne rozplizlej. A to jaem se hoodne tesil (30.12.2016)

To, že velkou část filmu nepředvádí Ricky Gervais nic jiného, než dělání totálního idiota ze sebe samého, jde totálně mimo mě, ale může mi zůstat relativně ukradené. To, že dělá Ricky Gervais idiota i ze svého diváka a za každým vtipem a rádoby vtipem nevalné úrovně se divákovi zasměje s retardovaným pohledem do kamery, aby divák pochopil, že jako tohle má být vtipné a tomu se má naplno smát, to už je na mě ze strany režiséra a herce-komika v jedné osobě ve vztahu k divákovi příliš. Uprostřed pro mě naprostého míjení se stylem humoru mě nezajímá, nakolik veškerá trapnost má být účelová, pokud nenacházím žádné poselství a ani se vůbec ničím nebavím. Dlouho mě žádná komedie takhle nevytočila, byť jí alespoň pár procent (nikoliv hvězdičku) u mě dodala hudba. Byla sice ryze průměrná, ale asi třikrát mi poskytla místo na poklidný oddech během té poutě trapnosti spějící mj. až do chvíle, kdy 15 minut před koncem začíná Gervaisovo pomyslné lamentování nad jeho nedoceněním. [15%] (14.05.2023)

Můj asi nejočekávanější film járu 2016, a tak, jak se u jiných současných filmů snažím očekávání srazit na minimum (a u spousty z nich je to stejně zbytečný), tak tady jsem chtěl naopak dostat jen to nejlepší, protože Gervais to ani jinak neumí. Mno a... a? A je to pecka (uuf) :-) A i když z toho spíš "smrdí" Derek, Rickyho pozdější seriál, než originální Kancl, tak je člověk prostě rád, že má toho Brenťáka po letech zase zpátky (a že se za něj může zase cítit trapně :-). Ten film má neskutečnej good feeling, a i když třeba ve vás nevybuchují záchvaty smíchu, tak ten úsměv z obličeje nesleze až do konce. Navíc se přistihnete, že tomu chlápkovi ten úspěch v showbizu fakt přejete (i když Brent kecá, když říká, že je jeho kariéra na hovno, všakže :-). Kurde, a to jsem chtěl napsat nějakej ftipnej komentář, ale člověk se po zhlédnutí cítí tak nějak vesele smutně a smutně vesele, tak jako, a to jsem tohle přízvisko fakt nechtěl nikdy použít, smutnej klaun David Brent po konci Tour. (Velkej dík Perverzovi za titule ;-). "Call me nigga." (09.01.2017)