David Brent: Na turné

Mé největší obavy se naplnily a volné filmové pokračování seriálového Kanclu je zbytečným příběhem Davida Brenta, který nemá šanci utáhnout delší stopáž a po cestě ke konci opakovaně zakopává. Humor je řídký a málokterý vtip se trefí do černého a velká část filmu je tak nevtipná a kupodivu Gervais z velké části sází na emoce a snaží se hrát na vážnější notu a donutit nás k pocitům lítosti k hlavnímu hrdinovi, což rozhodně není to, co bych od filmu chtěl. Nechápejte mě špatně, dodát komedii hloubku není často od věci, ale jestliže je to na úkor samotného humoru, tak je to špatně. Life on the Road bohužel potvrzuje trend Gervaisovy sólové tvorby ukazující, že je překvapivě sentimentální a většinu drsnějšího humoru měl na starosti jeho kolega Merchant. Mám tak pocit, že film s Davidem Brentem fanoušky seriálu rozhodně neuspokojí a lidem neznalým Kanclu už vůbec nic neřekne, tudíž jde o zbytečný film pro nikoho. (15.03.2018)

To, že velkou část filmu nepředvádí Ricky Gervais nic jiného, než dělání totálního idiota ze sebe samého, jde totálně mimo mě, ale může mi zůstat relativně ukradené. To, že dělá Ricky Gervais idiota i ze svého diváka a za každým vtipem a rádoby vtipem nevalné úrovně se divákovi zasměje s retardovaným pohledem do kamery, aby divák pochopil, že jako tohle má být vtipné a tomu se má naplno smát, to už je na mě ze strany režiséra a herce-komika v jedné osobě ve vztahu k divákovi příliš. Uprostřed pro mě naprostého míjení se stylem humoru mě nezajímá, nakolik veškerá trapnost má být účelová, pokud nenacházím žádné poselství a ani se vůbec ničím nebavím. Dlouho mě žádná komedie takhle nevytočila, byť jí alespoň pár procent (nikoliv hvězdičku) u mě dodala hudba. Byla sice ryze průměrná, ale asi třikrát mi poskytla místo na poklidný oddech během té poutě trapnosti spějící mj. až do chvíle, kdy 15 minut před koncem začíná Gervaisovo pomyslné lamentování nad jeho nedoceněním. [15%] (14.05.2023)

Můj asi nejočekávanější film járu 2016, a tak, jak se u jiných současných filmů snažím očekávání srazit na minimum (a u spousty z nich je to stejně zbytečný), tak tady jsem chtěl naopak dostat jen to nejlepší, protože Gervais to ani jinak neumí. Mno a... a? A je to pecka (uuf) :-) A i když z toho spíš "smrdí" Derek, Rickyho pozdější seriál, než originální Kancl, tak je člověk prostě rád, že má toho Brenťáka po letech zase zpátky (a že se za něj může zase cítit trapně :-). Ten film má neskutečnej good feeling, a i když třeba ve vás nevybuchují záchvaty smíchu, tak ten úsměv z obličeje nesleze až do konce. Navíc se přistihnete, že tomu chlápkovi ten úspěch v showbizu fakt přejete (i když Brent kecá, když říká, že je jeho kariéra na hovno, všakže :-). Kurde, a to jsem chtěl napsat nějakej ftipnej komentář, ale člověk se po zhlédnutí cítí tak nějak vesele smutně a smutně vesele, tak jako, a to jsem tohle přízvisko fakt nechtěl nikdy použít, smutnej klaun David Brent po konci Tour. (Velkej dík Perverzovi za titule ;-). "Call me nigga." (09.01.2017)

v podstatě neskutečně smutné, ale komediálně geniální... Tohleto vymyslit a převést na plátno... klobouk na genitálie... Famózní texty veškerých songů, ve kterých naráží naivita a upřímnost na naprostou hloupost, degradaci a pozurážení všeho, čeho se písnička týká... nutkání překlenout trapné ticho ještě trapnější hláškou či vtípkem a totální společenská ignorance číní z Brenta jednu z neunikátnějších figur součesné komedie a tento film jenom potvrzuje, co Kancl začal... (13.01.2017)

Charaktery nejsou zdaleka tak dobře napsané jako v Office a jejich chování bylo trochu nelogické. Kapela Brenta celej film dissuje, aby na konci z ničeho nic všichni otočili a bezdůvodně začali říkat, že je to vlastně dobrák. Navíc se mi ty jeho písničky líbily. Každopádně David Brent je furt perfektně zahranej a z jeho konání mi bylo stále stejně trapně. (17.10.2018)