David Brent: Na turné

David Brent je jedným z tých charakterov, vďaka ktorým si nevinný divák dokážete "užiť" enormný level trápnosti. Hanba by proxy. Najlepšie to vystihuje prehlásenie Doma Johnsona, ktorý s Brentom vystupuje ako rapper : "You think it’s painful to watch, I have to stand next to him". Moje hodnotenie je značne ovplyvnené zabijáckymi textami piesní, ktoré sú kupodivu aj celkom počúvateľné. Silne odporúčam videoklipy, Lady Gypsy alebo Equality Street sú absolútne lahôdky. (01.05.2018)

Doslova žeru cokoli, co Ricky s prominutím vysere. A trvalo mi přes dva roky, než jsem našel David Brent: Life on the Road k zhlédnutí. Bohužel však musím konstatovat, že jsem byl po zhlédnutí (mírně) zklamán. Nemyslím si, že by Rickymu obecně docházel dech. Spíš mi přijde, že se u Brenta poněkud přepočítal. Jakkoli je to, hlavně v Británii, zcela legendární a geniální postava, tak mu očividně více sedne kancl než pódium. Prostě mi nepřipadalo, že by to celé utáhl sám. Možná ještě tak s boční linkou ve starém kanclu se starými postavami. Tak jako tak bylo fajn ho opět vidět v akci. Jeho retardovaný smích mi chyběl... 70% (06.01.2019)

Pro všechny fanoušky Kanclu povinnost, ačkoli mnozí budou zřejmě stejně jako já mírně v rozpacích. David Brent se alespoň na chvíli vrátil a přivedl s sebou dobře známý nekorektní humor, prokládaný tíživými momenty zmaru a trapnosti. Přesto to vše působí mnohem méně přirozeně, než v původním seriálu. Kancl jsem si zamiloval hlavně pro jeho neopakovatelnou atmosféru a pocit "skutečnosti". Starý dobrý seriálový Brent z Wernham Hogg byl rozporuplnou (spíše nesympatickou) figurkou, s níž se život přes všechny vtipné momenty nepáral. Tomu novému, filmovému, nasadil Gervais lidštější masku, přičemž celý film vyznívá mnohem smířlivěji a optimističtěji, než tomu bylo u seriálu. Zřejmě nám Ricky s přibývajícím věkem trochu změkl. Tím však nechci Life on the Road příliš kritizovat, jedná se spíš o názor skalního fanouška britského Kanclu. Uznávám, že jsem se u filmu bavil stokrát víc než u drtivé většiny současných komedií, přičemž některým scénám se dokonce podařilo navázat na atmosféru původního seriálu. (15.12.2016)

Jsem fanda Rickyho, ale tento film spolecne s Korespondantem se moc nepoved. V zasade to kopiruje vanocni special, ale ne moc dobre. Vice se melo loet na to, ze prestoze he Brent rozjivenej pubertak, dokaze v lidech kolem sebe rozdat aspon nakou radost. Trochu to tam je, ale cely film je hrozne rozplizlej. A to jaem se hoodne tesil (30.12.2016)

Když se před 3 roky vrátil Brent s Equality Street & co., tak jsem se dobře bavil. Věřím tomu, že i živé koncerty Rickyho s Docem by mě bavily. Bohužel, jakmile to bylo přeneseno do vážné polohy, úsměv se nedostavoval. Tedy dostavil se nový smích - Brentův, který mě vážně iritoval. Výstavba scénáře jak přes kopírák. Ovšem s nefungujícím koncem. Ten úder do břicha (který dokázal Brent uštědřit divákovi ve speciálu Kanclu a Andy Millman v proslovu z BigBrother) se tady ani nemohl dostavit. Bovey by tentokrát jasně vyhrál na body. ___ Do vnímání Life on the Road se samozřejmě projevil můj vztah k Rickymu, který lze docela dobře odečíst z mých komentářům k jeho předchozí tvorbě, ale i jiným okolnostem (Robin, Stephen, Karl a další). ___ Ještě je tu možnost, že to byla reflexe toho, kde by Ricky nyní byl, kdyby to s Kanclem nevyšlo. Ale to mně nepřijde jako příliš pravděpodobná varianta. (14.12.2016)