Stroszek

Trojice západoněmeckých ztracenců se vydá do Ameriky za vidinou lepšího života, aniž by tušili, že z bludného kruhu hořkosti se nelze vyhrabat. Snímkem se line silná atmosféra lidského odcizení, což podtrhuje přítomnost Bruna S. v titulní roli (přestože jde o neherce, jeho přirozenost je dosti výmluvná sama o sobě). V druhé části snímku se s ubíhajícími minutami stupňuje deprese až do bizarních mezí. Ač se na začátku zdá, že Stroszek je poměrně konvenční drama, naprosto bláznivý závěr nás z tohoto dojmu razantně vytrhne. Tančící kuře budu mít v hlavě ještě dlouho po zhlédnutí! (26.04.2018)

"Tváriš sa akoby by si ma ani nepoznala. * Bruno, veď ťa tu nikto nekope. * Nie, nie je to vidieť. Robia to s mojou dušou." Príbeh opäť silný, ale tu mi to neherctvo Bruna S. miestami už trochu prekážalo. Viac mi jeho prejav (či nejprejav) sadol v "Jeder für sich und Gott gegen alle". (16.02.2016)

Ještě jednou jsem se podívala nahoru a opravdu to bylo drama i když se to chvílemi chtělo tvářit jako komedie, ale to ani omylem. Je to snímek tří lidiček, kteří měli tu smůlu, že se asi narodili ve špatnou dobu na nesprávném místě, prostě jim ten život nešel žít tak, jak by chtěli. Jestli ovšem i oni sami věděli, ale co, v USA to bude všechno dobrý a nej.....ovšem ouha. Ten konec to završil už totálně. (13.07.2017)

"... je tady hořící automobil. Dále nějaký muž na lanovce. Nejde to zastavit. Nemůžeme zastavit ani to tančící kuře. Pošlete nám elektrikáře." Bruno Stroszek je sympaťák. To, že je jeho představitel netalentovaný neherec a v podstatě 'hraje' sám sebe dodává filmu na autentičnosti. Jeho těžký životní osud se přímo promítá do každého záběru (Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné - vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami nervózní, příprava na jednoho záběru trvala mnohdy několik hodin). Scénář 'spíchnutý' za 4 dny je syrový, oproštěný od patosu a nablýskanosti, stejně jako další dvě hlavní postavy (můj soused zabiják, který má asi sto let a bezpáteřní kurva Eva). Americký sen se hroutí s opakovanými příchody bankovního úředníka a Bruno Stroszek má další důvod k zavrhnutí okolí a zklamání, se kterým se potýká celý život. "Is this really me!" stojí na sedačce lanovky, na které si Bruno s mraženým krocanem v ruce razí svou cestu v závěru. Jak Herzog uvedl po jeho smrti "Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není". I když se u tohohle filmu oběsil Ian Curtis, není to podle mě tak úplně depresivní nálož. (31.10.2013)

Ako v Nemecku, tak v Amerike, alebo ako máme svoj osud málo v rukách, respektíve vďaka vlastnej povahe a určitým neľahkým životným rozhodnutiam možno práve až moc, to už záleží na divákovi. Strozsek stojí na autentickom výkone hlavného predstaviteľa, ktorému budete mať chuť po celý čas oholiť bokombrady, poriadne ho ostrihať a učesať, aby vás pohľad naňho neiritoval. Herzoga si tu možno budete pliesť s R.W. Fassbinderom, čo je samozrejme výborná vizitka. Strozsek obsahuje viacero výnimočných, absurdne krutých, či vtipných scén a patrí k tomu najlešpiemu, čo som v subžánri drám o sockách kedy videl. 90%. (05.09.2019)