Manhattan

Čistá esencia Woodyho Allena, typický filmový pohľad na medziľudské vzťahy, rôzne ľudské charakterové stránky a existencionálne otázky filozofickou optikou jemu vlastnou. To všetko vkusne dotvára jemne satirický humor a veľa vtipných poznámok. Zatiaľ z toho čo som od neho videl sa mi zdá, že zároveň ide aj o jeho najosobnejší film, možno až o jeho intímnu spoveď. Nemyslím tým len jeho lásku k mestu New York (ktorá je mimochodom patrná skoro v každom jeho filme), ale aj jeho vzťah k ženám, pričom okrem klasického intelektuálneho neurotika sršiaceho jemným pesimizmom tu oproti iným jeho filmom výraznejšie otvára aj iné stránky jeho povahy. Možno práve preto sa film po dokončení samotnému autorovi nepáčil. Rád by som tiež vyzdvihol úžasnú hudbu, ktorá celkový zážitok z filmu ešte viac prehlbuje. Smutnejšiu stránku snímku zase pekne dotvára čierno-biele prevedenie. A poučenie? No... niekedy človek toľko preberá až preberie... Inak zaujímavé, ako sa niečo z filmu potom pretavilo aj do reality, akoby išlo o budúce zrkadlo jeho života. Nádhera. Odporúčam ale hlavne tým, čo už od tohto režiséra majú niečo napozerané. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (04.12.2015)

Bezbřehé tlachání o nudných tématech, nulové emoce, dějství na úrovni jedné epizody jihoamerické telenovely a humor suchý jak troud. Tolik k "legendárnímu" počinu a může se pod něj podepsat třeba 10 Allenů. Chápu, že se autor rozhodl vydat jinou cestou, než po jaké kráčel v případě Annie Hall, ovšem v rámci toho, co očekávám od takového žánru, je pro mne Manhattan naprosto selhávající ve všech aspektech, které má romantické drama obsahovat a nemůže to zachránit ani atraktivní Mariel Hemingway ani skvostný New York. Woodyho tvorba se tak bohužel odkládá na neurčito... (06.06.2022)

Jedinečný atmosferický formální new yorkský kousek, kde se Woody Allen nechal vést sílou vlastního scénáře a v poeticky stylizovaném černobílém filmu s psychologicky vztahovou zápletkou 4 až 6 lidí zahrál v roli Isaaca svou nejprocítěnější postavu, s postupně se odkrývající sebestřednou povahovou slabinou. Širokoúhlý rozměr filmu funguje k zachycení panoramatických dominant milovaného Woodyho města a Manhattanu, kde zní neuhasínající hudba George Gerschwina a jeden den střídá další noc, podobně jako jsou střídány večírky a jiná místa setkávání ústředních postav, zde působících. Zpracování prvků světla a tmy zajímavě rýsuje detaily tváře měnící se vývojem událostí, výtečně vystavěná dramaturgie s proměnlivou montáží sekvencí s nápaditými motivy posunuje film a propracované dialogy ani na okamžik nenabídnou zvukově slabé místo neklidného filmu neklidného tvůrce. (03.01.2009)

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Manhattan ve mně neprobudil výbuchy smíchu, spíše mě zaujal svým vysoce intelektuálním a propracovaným scénářem, ve kterém jsem paradoxně mnohým dialogům vůbec nerozuměl. Zápletka není nijak složitá, ani neokoukaná, jde prostě o takový příběh ze života. Herecké obsazení bylo opravdu perfektní, zejména Diane Keaton a Mariel Hemingway. Líbila se mi hudební stránka, která mi strašně přípomínala prostředí salónů a zábavních podniků první poloviny 20. století. Typicky konverzační Woody Allen, který sice neohromí, ani nepotrhá bránici smíchem, nicméně zaujme a vynutí na tváři potěšující úsměv. (23.07.2013)