Manhattan

Manhattan je nepochybně filmem přelomovým a Woody si byl jeho exkluzivnosti vědom. Spolehlivě fungující schéma, které si "vyzkoušel" v Annie Hall, v Manhattanu propojuje s výraznou artovostí a kultivovaností. Důraz na kompozici scén, na hudební složku (jeden z mála Allenových filmů, v němž nezní především jazz), černobílost a širokoůhlý formát, to všechno z něj činí mimořádnou událost. V mladších filmech, zpracovávajících podobné téma (Hanna a její sestry, například), je Allen jaksi civilnější a méně "vypjatý", lze-li použít to slovo pro útvar v podstatě bezchybný. Je skoro povinností, sledovat Manhattan na velikém plátně, ničím nerušen, pohodlně usazen a "správně naladěn". Z napsaného ovšem plyne, že se lze s vyzněním tohoto filmu velmi snadno minout, což je však rozhodně škoda... Samozřejmě, i bez možnosti kvalitní reprodukce zůstává brilantně napsaný scénář, spousta nesmírně vtipných a neotřelých "hlášek", bezchybná psychologie postav, mnoho neuvěřitelných ironických šlehů, skvělé herectví všech zúčastněných... pak se ovšem může snadno stát, že Manhattan zůstane jen "jedním z mnoha", nikoli filmovým svátkem, podobným degustaci archivních vín nebo návštěvě koncertů v pražském Rudolfinu... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Matty, Cival, Nathalie (05.02.2012)

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Můj první Allen - pěkný film, až na toho nervózního chlapíka, co tam se všemi intenzivně diskutuje (slova Neda Flanderse). Ač mě rozmařilost svobodomyslných "ňujorčanů" trochu vadila - každý má vlastního terapeuta, obchod s čínskými nudlemi a hlavu plnou zmatku, koho že to vlastně miluje - celková atmosféra byla skvělá. Uvolněný filmeček o neobyčejné obyčejnosti a síle citu k bližnímu. Jde o to, jestli chceš rozdávat, či dostávat. (Challenge Tour 2015) (25.04.2015)

Čistá esencia Woodyho Allena, typický filmový pohľad na medziľudské vzťahy, rôzne ľudské charakterové stránky a existencionálne otázky filozofickou optikou jemu vlastnou. To všetko vkusne dotvára jemne satirický humor a veľa vtipných poznámok. Zatiaľ z toho čo som od neho videl sa mi zdá, že zároveň ide aj o jeho najosobnejší film, možno až o jeho intímnu spoveď. Nemyslím tým len jeho lásku k mestu New York (ktorá je mimochodom patrná skoro v každom jeho filme), ale aj jeho vzťah k ženám, pričom okrem klasického intelektuálneho neurotika sršiaceho jemným pesimizmom tu oproti iným jeho filmom výraznejšie otvára aj iné stránky jeho povahy. Možno práve preto sa film po dokončení samotnému autorovi nepáčil. Rád by som tiež vyzdvihol úžasnú hudbu, ktorá celkový zážitok z filmu ešte viac prehlbuje. Smutnejšiu stránku snímku zase pekne dotvára čierno-biele prevedenie. A poučenie? No... niekedy človek toľko preberá až preberie... Inak zaujímavé, ako sa niečo z filmu potom pretavilo aj do reality, akoby išlo o budúce zrkadlo jeho života. Nádhera. Odporúčam ale hlavne tým, čo už od tohto režiséra majú niečo napozerané. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (04.12.2015)

U Allenů byl z Manhattanu solidní povyk. Možná se rozbilo i pár talířů, ale popravdě nevím, co se Woodymu nezdálo. Ze svého filmového lejstra čítajícího až děsivě moc dobrých snímků, je možná Manhattan slabší co se týče scénáristických vychytávek, pro mě ale bylo sledování docela radost. Není to Láska a Smrt ve které bylo tolik hlášek, že si to ani normální myslící člověk nedokázal zapamatovat není to ani Sólokapr, kde jsem se smál originalitě, je to prostě kus dobře odvedené práce a byť jsem se někdy docela nudil, nemůžu říct, že by to byl kdovíjaký kopanec v Allenově režisérské kariéře. Radost, spokojenost, Manhattan! (27.08.2008)