Manhattan

Jste šťasní, nic vám nechybí, všechno je v pořádku. A najednou se objeví někdo, kdo vám ukáže, že byste mohli být ještě šťastnější a vy se divíte, jak jste bez něj doteď dokázali žít. Nakonec člověk vykročí jedním či druhým směrem dál, ale - ono NĚCO se stejně vždycky objeví. Nejčistší dávka čisté romantiky, zkušeností, antisnobství, ironicky nadnesených konverzací o umění a Woodyho v herecky, scenáristicky i režisérsky nejlepší formě. Jak já jsem se na tolika místech poznával, usmíval se i smutnil. Viděl jsem totiž scény, které jako by vypadly z mých představ o ideálním partnerském soužití nebo o mojí budoucnosti. A jednou se v Manhattanu najdu úplně. (17.10.2005)

Jedinečný atmosferický formální new yorkský kousek, kde se Woody Allen nechal vést sílou vlastního scénáře a v poeticky stylizovaném černobílém filmu s psychologicky vztahovou zápletkou 4 až 6 lidí zahrál v roli Isaaca svou nejprocítěnější postavu, s postupně se odkrývající sebestřednou povahovou slabinou. Širokoúhlý rozměr filmu funguje k zachycení panoramatických dominant milovaného Woodyho města a Manhattanu, kde zní neuhasínající hudba George Gerschwina a jeden den střídá další noc, podobně jako jsou střídány večírky a jiná místa setkávání ústředních postav, zde působících. Zpracování prvků světla a tmy zajímavě rýsuje detaily tváře měnící se vývojem událostí, výtečně vystavěná dramaturgie s proměnlivou montáží sekvencí s nápaditými motivy posunuje film a propracované dialogy ani na okamžik nenabídnou zvukově slabé místo neklidného filmu neklidného tvůrce. (03.01.2009)

Paradoxně nejméně oblíbený Allenův film patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším, k jejichž řadám přičítám i sebe. Allenova poloha v Manhattanu mi vůbec dost sedla - Allen se nesnaží být za každou cenu vtipný; je více hloubavý až melancholický; mluví se tu sice pořád hodně, ale ne tolik, aby to diváka odradilo; jednotlivé epizody jsou rytmizovány úsměvnými (hudebními) "intermezzy" (o celkově výborném výběru hudby se ani nemá cenu zmiňovat); až magické vyobrazení Manhattanu, respektive New Yorku prostřednictvím famózní širokoúhlé černobílé kamery Gordona Willise (přesto bez nominace na Oscara); tu a tam Allen skrytě či otevřeně odkazuje na jiná filmová díla, tvůrce či celá kinematografická období (Casablanca, Mlčení, Fellini, němý film ad.). Prozatím nejdospělejší allenovka. (07.11.2014)

Na Woodyho štýl si začínam pomaly zvykať, ale neviem, či je to dobre alebo zle. Ale v tomto prípade to bude asi ten horší prípad, pretože jeho postava, kde hrá určitý typ neurotika je v podstate v skoro každom jeho filme a už to nie je to pravé. Moment prekvapenia a originality sa tým trošku stráca. V žiadnom prípade to však nie je až taká kritika, film je cez to všetko skvelý. Musím povedať, že keby bol toto môj prvý film od neho, siahol by som aj na ďalšiu hviezdičku. Herci sú pohodoví, všetko klape, pár fórikov sa tiež podarilo ale tá nominovaná Mariel Hemingway mi pílila poriadne nervy. 65%. (04.02.2008)

Prijemna Allenovka s trochu prekvapivym vyvojom. Cakal som, ze na konci spolu ostanu uplne ine pary. Trochu mi vadil otvoreny koniec. Tentokrat som si prial definitivne uzatvorenie pribehu. A takisto mna prilis nebrali tie neustale zabery na New York, ktore mali dokreslit atmosferu. Mna tieto zabery skôr otravovali. Vysledkom je prijemna Allenovka s obcasnymi hluchymi miestami a preto davam len 7/10. (23.06.2015)