Manhattan

Zvláštní… New York miluju, i když jsem tam nikdy nebyl (ale vím, že jednou tam budu žít, to jen tak na okraj :-)) a přesto nemůžu filmu, který prakticky vyznává lásku tomuto městu, dát více než průměrné hodnocení. Ano, místy je to vtipný film a ano, ta hudba krásně podtrhuje atmosféru, ale to je vše, co jsem si z tohoto snímku vzal. Vše ostatní mě jen tak minulo a já opravdu nevím proč. Má se za to, že tohle je hned po Annie Hall nejlepší Woodyho film. Ne, není. Ale zatímco u Annie to označení chápu (i když ten film mě taky nedostal tak, jak Woodyho jiné filmy, ale dokážu pochopit, proč si jej fanoušci tak cení) tady bohužel tápu, stejně jako tápe Woody po naprostou většinu filmu. 60 %. (22.08.2012)

Není to lepší než dva nej Allenovy filmy, které jsem zatím viděl (tj. Annie Hall a Zelig), ale pořád je to velice dobré. U Manhattanu se mi nechtělo popraskat smíchy ani se nijak zvlášť dojímat, spíš na mě působil velice autenticky, uvěřitelně a (jak tu frázi nemám rád, musím ji teď zase použít) jako ze života. A kromě řady neodolatelných dialogů obsahuje krásnou scénu v planetáriu a nádherné vyznání lásky: "Jsi jako Boží odpověď Jobovi. Řekl by: Ano, dělám hrozné věci, ale taky dělám takovéhle holky." Dávám čtyři a kousek. (24.01.2014)

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět. (02.06.2007)

Většina filmu je moc dobrá... ale mám i oblíbenější Allenovky. Jenže úvod mi promlouvá do duše tak mocně, jako by jí rovnou píchnul injekci kinofilských steroidů... a zbytek už se tak nějak sveze. A že v něm je co rozebírat a komentovat (obzvlášť v jedenadvacátém století)... ale Gershwina, sametujícího přes Willisovy obrázky, imponující mému fetiši na vertikální, kosmopolitní města, to těžko překoná. (02.06.2024)

Bezbřehé tlachání o nudných tématech, nulové emoce, dějství na úrovni jedné epizody jihoamerické telenovely a humor suchý jak troud. Tolik k "legendárnímu" počinu a může se pod něj podepsat třeba 10 Allenů. Chápu, že se autor rozhodl vydat jinou cestou, než po jaké kráčel v případě Annie Hall, ovšem v rámci toho, co očekávám od takového žánru, je pro mne Manhattan naprosto selhávající ve všech aspektech, které má romantické drama obsahovat a nemůže to zachránit ani atraktivní Mariel Hemingway ani skvostný New York. Woodyho tvorba se tak bohužel odkládá na neurčito... (06.06.2022)