Manhattan

Oslava New Yorku? Kdeže. Spíš oslava Woody Allena. V Annie Hall se Woody s Diane na konci rozešel, v Manhattanu se opět dávají dohromady. Když Diane k Woodymu pronáší, že má skvělý smysl pro humor, je to nejen vtipné, ale i nebezpečně egocentrické. Jestliže Tarkovského krédo zní: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět.", Woodyho filmy napravují čistě jeho samotného a slouží mu místo terapie. Tahle očividná a milá zahleděnost, posílená specifickým humorem, uzavírá Woodyho filmy do vlastního světa bez dalších paralel. Všeobecně se v Manhattanu pokračuje v odsuzování intelektuálštiny… jak jinak než skrze intelektuálštinu. Woody rád ohýbá kulturní persóny, ale zaujímá k nim jen nedbalý postoj, odrhne je a vsadí do svého veledíla v kontextu jedné věty v dialogu či vtipu. (21.11.2007)

Paradoxně nejméně oblíbený Allenův film patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším, k jejichž řadám přičítám i sebe. Allenova poloha v Manhattanu mi vůbec dost sedla - Allen se nesnaží být za každou cenu vtipný; je více hloubavý až melancholický; mluví se tu sice pořád hodně, ale ne tolik, aby to diváka odradilo; jednotlivé epizody jsou rytmizovány úsměvnými (hudebními) "intermezzy" (o celkově výborném výběru hudby se ani nemá cenu zmiňovat); až magické vyobrazení Manhattanu, respektive New Yorku prostřednictvím famózní širokoúhlé černobílé kamery Gordona Willise (přesto bez nominace na Oscara); tu a tam Allen skrytě či otevřeně odkazuje na jiná filmová díla, tvůrce či celá kinematografická období (Casablanca, Mlčení, Fellini, němý film ad.). Prozatím nejdospělejší allenovka. (07.11.2014)

Kdybych si měla vybrat nějaké město, kam bych se chtěla podívat, nebyl by to New York. A když už bych byla nucena pobývat v New Yorku, nejspíš bych se zašila někam do Central Parku a snažila se tam setrvat do doby odjezdu či odletu. Woody Allen zřejmě toto město velice miluje, dokázal mě nadchnout Paříží i Barcelonou, leč Manhattan mi k srdci nepronikl. A to mám slabost pro tvůrce samotného i pro černobílou fotografii. Podobně jako u Annie Hall jsme se zde opět minuli. (19.10.2018)

Manhattan ve mně neprobudil výbuchy smíchu, spíše mě zaujal svým vysoce intelektuálním a propracovaným scénářem, ve kterém jsem paradoxně mnohým dialogům vůbec nerozuměl. Zápletka není nijak složitá, ani neokoukaná, jde prostě o takový příběh ze života. Herecké obsazení bylo opravdu perfektní, zejména Diane Keaton a Mariel Hemingway. Líbila se mi hudební stránka, která mi strašně přípomínala prostředí salónů a zábavních podniků první poloviny 20. století. Typicky konverzační Woody Allen, který sice neohromí, ani nepotrhá bránici smíchem, nicméně zaujme a vynutí na tváři potěšující úsměv. (23.07.2013)

Na Woodyho štýl si začínam pomaly zvykať, ale neviem, či je to dobre alebo zle. Ale v tomto prípade to bude asi ten horší prípad, pretože jeho postava, kde hrá určitý typ neurotika je v podstate v skoro každom jeho filme a už to nie je to pravé. Moment prekvapenia a originality sa tým trošku stráca. V žiadnom prípade to však nie je až taká kritika, film je cez to všetko skvelý. Musím povedať, že keby bol toto môj prvý film od neho, siahol by som aj na ďalšiu hviezdičku. Herci sú pohodoví, všetko klape, pár fórikov sa tiež podarilo ale tá nominovaná Mariel Hemingway mi pílila poriadne nervy. 65%. (04.02.2008)