Život

Ve chvílích, kdy se Espinosa pokouší o Gravitační krůčky, mumlám si pro sebe něco o přestřelených ambicích, ale jakmile se naplno projeví inspirace jistým legendárním vesmírným tvorem, je vyhráno. Napětí neustoupí snad ani na okamžik, Jake Gyllenhaal drží i scény plné zdánlivě nic neříkajících dialogů a ještě pěkných pár hodin po skončení pokračuje vtíravý dojezd, který mě nutí přemýšlet o příčinách a následcích. (24.03.2017)

Těšil jsem se na pořádný béčkovo-hororový výplach (s občasným pomrknutím, když to spíchli kluci od Deadpoola), výsledek je ale poměrně standardní žánrovka bez osobitějšího podpisu. Co dělá, to dělá víceméně dobře, jenže vždycky opisuje, takže úvodní nepřerušovaná jízda dech nevyrazí, protože jsme jí měli (a epičtější) už v Gravitaci a totéž platí pro naháněčky s Calvinem. Sunshine se mohl opřít o vypiplaný audiovizuál, Horizont události měl charismatické kulisy a odvahu jít v nechutnostech za "příjemnou mez", první Vetřelec se chytře držel ve stínu. Život nezakrývá, že všechny jmenované filmy zná, ale nepřinese nic vlastního (snad vyjma správně cynického konce, který jakoby vypadl z nějaké epizody Krajních mezí). Nemluvě o nevyužitém potenciálu, pokud jde o Calvina. Z poloprůhledné mořské hvězdice vážně moc respektu nesálá. Škoda, že se to celé bere tak vážně. Kdyby se tvůrci nebáli větších absurdit a hnusáren, mohla by vzniknout novodobá klasika. Takhle je to jen fajn žánrovka, která svou existenci obhájí hlavně tím, že podobných filmů vzniká zoufale málo. (26.03.2017)

Remcající blbouni se můžou každej rok desetkrát těšit z na chlup stejných infatilních omalovánek, v nichž maskovaný šášula zachrání svět před generickým záporákem, ale já bych se s dovolením těšil z toho, že jednou za dekádu vznikne s odpovídajícím rozpočtem (+obsazením, řemeslnou zručností) film, který je lehce podobný jinému filmu, který vznikl před zhruba 40 lety. Skandál. Před projekcí jsem doufal v plnotučnou osmičku (jakože 8/10), nakonec je Life spíš nedoživenou sedmičkou, ale pořád fajn. Ústřední potvora se mi designově líbila, řada scén mě potěšila hravým využitím všudypřítomného stavu beztíže, a minimálně v první polovině snímek působil i relativně chytře, uvěřitelně a vědecky. Když se pak přehoupne do čistokrevné béčkové naháněčky (pro mě zhruba v momentě druhého úmrtí), tak už příliš chytrý není, ale čert to vem. Také mi připadalo, že se v druhé půlce velmi nešikovně přepíná/stříhá mezi akčními a "zádumčivými" sekvencemi - jako kdyby vždycky bylo něco vystřihnuto, aby nebyl film příliš dlouhý. Osobně bych taky trochu hororově přitvrdil. Že by se ze Života mohlo vyklubat něco víc, než jednohubka před květnovým Vetřelcem - Covenantem, se nepotvrdilo. Ale jako právě ona jednohubka je to za mne slušné. (23.03.2017)

Joaha! Takže pokud se v áčkovým režisérem áčkově natočeném filmu osazeném áčkovými herci přes hodinu unyle nerozebírají s vyšinutou plechovou hubou při cestě na Jupiter nejpalčivější filozoficko metafyzická dilemata tlučhubovského kokotizmu jako například „Kolik stojí deset hrušek, když jedna stojí v širém poli“, prohlásí jej zdejší Klubík patologicky hloubavých umaštěných paniců s patentem na kategorizaci filmů automaticky za béčko a unisono mu okázale kurví rejtynk. A samosebou vše, v čem se objeví frustrovaný kosmonaut v raketce, je jen vykrádačkou Vesmírné prudy 2001 nebo Vetřelce. Ale já vám poradím, hošššy. Začněte tím, že si koupíte šampón proti lupům, deodorant, hadry z jiného obchodu než Maminčin hipster a pečlivě si vymačkáte všechny jebáky na obličeji a krku. Poté konečně ve třiceti opusťte svůj zatuchlý pokojíček s Mekbukvicí, plakátky kapitána Homokokota, Super a Spájdrgeje, stylově prokládanými wykydpedicky vyčerpávajícími výbory z díla Kierkegaarda a Schopenhauera, a společensky se uplatněte v některém z mnohých skvělých zaměstnání, adekvátních vašemu dokokotorátu z FFUK. Třeba u Mekdonalda, v Tesku nebo jako prodejce multilevlu. Garantuji vám, že po takovéto odvážné resocializaci si záhy i najdete kluka, zašukáte, uvolníte přetlaky, okolí vás začne znatelně méně považovat za škaredého nesnesitelného egoistického pičuse a poznáte, že Život nemusí být jen nabubřelé honění nevyvinutých šulínků, ale i čiré odreagování a zábava. Skvělá náplast na posledního přežvaněného Vetřelce! Žádné ubíjející androidí kreacionistické filipiky, žádné unylé hodinové cestování na planetu Smrtící nuda, jen pěkně od startu odsejpající a krásně udělaný souboj porážkové posádky s vychcaným, agresivním a nekompromisně lidožravým ufonským humusákem. (04.06.2017)

Ale ono to nakonec nebylo vůbec tak špatné! Život je prostá vyvražďovačka, která si sice ve vícero místech netyká s logikou, ale těch několik (ošklivých) scenáristických berliček a pár zjednodušení nedokážou zkazit filmový zážitek, pokud si jej svým hnidopišstvím nezkázíte sami. Atmosféra je už od počátku docela hustá a dokáže se udržet až do zdařilého finále. 7/10 (10.06.2017)