Atentát v Ambassadore

Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí.. (15.01.2016)

Nápad s mozaikou několika příběhů je zajímavý a vesměs působivý, navíc oceňuji i zařazení československé postavy do děje (i když mi její protagonistka seděla ze všech nejméně). Co mi ale vadí, je malý prostor pro toho, o kom tenhle film má být nejvíce - Robertu Francisi Kennedym. Použití originálních záběrů RFK považuji sice za přínos, ale více materiálu o této postavě amerických dějin by vůbec neuškodilo. Mám rodinu Kennedyů osobně moc ráda, na tenhle film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli nim, takže mě dohromady nějakých deset minut s Bobbym (ze 120) nijak neuspokojilo. Na druhou stranu musím zdůrazdnit skvělý projev Roberta Kennedyho v závěru filmu, který Bobby pronesl 5. dubna 1968, tedy dva měsíce před svou smrtí. Nehledě na jeho délku, nehledě na to, že je to jen projev "jednoho amerického senátora", mám pocit, že by se z něj mohla učit celá řada dnešních scénáristů zasazující své příběhy do politických vod. Ještě žádný mě totiž asi ve filmu nesebral jako tenhle, možná je to tím, že mluví o obyčejných lidech, možná prostě tím, že je skutečný. ...Kdykoliv je jakýkoliv americký život zbytečně ukončen jiným Američanem - ať už je to vykonáno ve jméně práva, nebo proti němu, jedním člověkem, nebo skupinou, chladnokrevně, nebo vášnivě, v útoku, nebo v odpovědi na útok - kdykoliv tohle dovolíme, degradujeme tím celý národ. Zatím jsme zjevně ignorovali vzestup násilí, který naše společnost toleruje. Příliš často uctíváme vykračování a burácení v boji. Příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší... Skvělý projev o tom, nad čím by se lidé možná měli také někdy zamyslet. Nedávno jsem si ho pouštěla v jednu hodinu ráno třikrát za sebou. Tenhle Bobby Kennedy prostě říkal věci, které měli něco do sebe. (30.05.2007)

Žádnej z Estevezovo filmů jsem neviděl, takže jsem si říkal, buď to bude blbost nebo překvapení roku. Naštěstí to druhé u mě platí na 100%. Výborně napsané lidské osudy, herci, kteří hrajou na jedničku a do toho skvěle přidané autentický záběry Kennedyho. Ano, Atentát má svoje chyby, vyskytují se tam hodně obehraný scény, naštěstí to vynahrazují už zmiňovaná plejáda herců. Třeba Laurence Fishburne (i když tam byl jenom pár minut), přinesl do filmu svěží vítr z hor:))) Dokonce i Lindsay Lohan s vychlastanym hlasem mi moc navadila ( a přišel jsem na to, že umí docela dobře hrát). A nesmím zapomenout na ty dva zhulený týpky, kteří vyhazujou věci z okna za účelem totálního výprodeje. Při finální scéně budete civět na plátno s otevřenou hubou a možná vám bude smutno tak jako mě. (24.02.2007)

Mozaiku lidiček v osudném hotelu v osudný den Estevez pojal tak trochu jako Hailey ve svých knihách - co kapitola, to člověk a jeho role, která se v otáčivé spirále umocňuje a dostává grády. A stejně je to i s divákovým vztahem. Napřed nás kuchtíci, zpěvačka, hoteliér, redaktorka, budoucí ministr dopravy, kadeřnice ... barevní, bílí .... příliš nezajímají, pak ale do tenat svých životů lapí a nakonec jsou už jako rodina, jejíž osud se završuje událostí, na kterou se nezapomíná. Nikdy bych nevěřila, že při projevu amerického senátora v závěru budu lkát dojetím - byla to úplně prostá slova, která ale měla neskutečnou hloubku, byla i o těch lidských bytostech, na které jsme se po celou dobu dívali. (26.06.2007)