Atentát v Ambassadore

70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*. (20.10.2013)

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)

Scénář: Emilio Estevez .. Úžasná podívaná. Válka, drogy, rasismus, volby, slibná budoucnost a jedna smrt. Emilio Estevez napsal výbornou mozaiku lidských příběhů na pozadí finiše volební kampaně senátora Robert F. Kennedy v hotelu Ambassador. Musím se přiznat, že mám tohle propracované schéma velmi rád a s přispěním silného tvůrčího potenciálu se často jedná o unikátní díla .. jako třeba tady! Dech beroucí obsazení odvádí patřičné herecké výkony a díky precizní režii vytváří extrémně tklivý divácký zážitek. Dialogy jsou prošpikované nejen politickým podtextem a kritikou válečných aktivit (který lze snadno přenést na dnešní Ameriku, jen se Vietnam zamění za Irák apod.) či rasových nesvárů, ale zejména silnou porcí humorných narážek či nejrůznějších pravdivých parafrází o životě, lásce, stárnutí, svobodě. Závěrečný akt atentátu a následného zmaru s pomyslným střetnutím všech linii, protkaný jedním z proslovů RFK se zaryje hluboko do paměti a mě nezbývá než tiše smeknout před geniálním majstrštykem pana Esteveze. 100%. (08.02.2007)

Sny, iluze, naděje. O to všechno během pár vteřin připravil Američany v kuchyni hotelu Ambassador Palestinec Sirhan Bishara Sirhan a pro neznalé historie podotýkám, že to nebyl kuchař.. Patriotismus je jako krev. V každém by měl proudit, ale když jej chce člověk ukázat, je vždycky lepší když kape, než stříká. V tomto ohledu Estevezův vysněný projekt nezklamal, nicméně jeho spleť osudů zrcadlící v osobních touhách obyčejných lidí politicko-sociální problémy (dobové i současné) neměla dostatek dechu k nějakému hlubšímu ponoru či plavbě v proudu nestrojených emocí. Bobbyho bych zařadil mezi Redfordovy kousky o křehkých liberálních ideálech, které vždycky hodlá pošlapat nějaký fundamentalista či pravičák z Texasu a jeho přilehlého okolí.. (15.01.2016)

Nedávná historie USA a humanistický patriotismus v té nejpřívětivější možné podobě. Perfektní mozaika s gradací, která ilustruje dobovou atmosféru s jejími problémy, i lidské osudy dalece přesahující ten jeden jediný den, který vidíme. A hrající Lindsay Lohan. Neuvěřitelné:) Ale vážně - Emilio Estevez vytesal kromě pomníku Roberta F. Kennedyho vynikající film. Nepochybně měl k ruce vynikající herecký materiál. Jenže on si taky napsal scénář, takže můžete jenom závidět ten talent, tak jako já. Tohle je prostě výjimečný film, a nehodlám o tom diskutovat. Jednoznačně doporučuju, pokud tedy nejste Adenoid Vandas. Tichých 90%. PS: Kdo pozná Sharon Stone v jejím prvním záběru, má můj respekt:) (25.08.2011)