Woyzeck
Obsahy(2)
Divadelní drama zoufalého a nešťastného vojáka, kterému ubližuje jeho okolí natolik, že jen velmi obtížně si dokáže zachovat zdravý rozum a lidskou důstojnost, napsal okolo roku 1830 mladý německý autor Georg Büchner podle skutečného příběhu Johanna Christiana Woyzecka, který v Německu roku 1821 ze žárlivosti ubodal svou ženu a následovně byl odsouzen a popraven. Hra byla poprvé uvedena na jeviště až 75 let po jeho smrti, v roce 1913 v Mnichově, upravena K. E. Franzosem. Od té doby byla uvedena ve stovkách inscenací po celém světě. Po jejím uvedení se námětu chopil skladatel Alban Berg a napsal světoznámou operu Wozzeck, kterou uvedl roku 1924 v berlínské Státní opeře. Nikoli neprávem se říká, že Wozzeck znamenal průlom v operním světě.
Film Wernera Herzoga byl natočen roku 1979 v hlavní roli se skvělým Klausem Kinským a znamenal skutečnou událost evropské i světové kinematografie. Pro českého diváka určitě není bez zajímavosti, že film se většinou natáčel v jihomoravské Telči a jejím okolí.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (70)
Herzogův film imponuje bravurním zvládnutím nesnadného romantického díla německého romantika Georga Büchnera (u nás bychom jeho spíše vzdálenější obdobu nalezli v prozaických pracích Karla Hynka Máchy). Režisér i herci dokázali tuto dikci vyrovnaně podržet po celou dobu WOYZECKOVA trvání a přiblížit tak českému divákovi svět, který by jinak zůstával mimo jeho obzor. Kulisy Telče, známé z Jasného jinotajného filmu AŽ PŘIJDE KOCOUR, svůj pruský (?) kolorit zvládají bez větších nesnází dík mimořádnému výkonu Klause Kinského v hlavní roli. A tak nevadí, jak oprávněně zdůrazňují kolegové spolukomentátoři, pominutí původního znění a skutečnosti lépe vyhovující titulky, které dokreslují do úplnosti kvalitu výkonu hereckých protagonistů. Ve WOYZECKOVI se i českému divákovi dostalo možnosti zhlédnout mimořádné dílo jedné z nejvýznamnějších světových národních kinematografií hraného filmu. ()
Teda hned na začátku jsem byl zcela sejmut, když se objevil Telč, naprosto jsem nečekal, že tady takový ikony kinematografie točili film a ještě ke všemu za komoušů. Nicméně samozřejmě to filmu ty hvězdičky nedá. Ono je otázka kde by tenhle film byl Kinskiho a jeho jedinečného hereckého projevu. Strašně těžký na vnímání, psychologie jak stehno, ale ne příliš divácky vyprávěná, navíc ty dobový dialogy mě spíš sraly než nesraly, Takže zbyla opravdu jen hudba, režie a Kinski a to víc jak dvě nevytáhne. Navcí ten spoiler v obsahu, to je tedy solidní prasárna. ()
Tak tohle je regulérní herecký koncert Klause Kinského se vším, co si člověk pod tímto pojmem může představit. Myslím si, že Kinsky velikostí svého hereckého projevu dokonce přesáhl hloubku celého filmu. Je pro film až nepatřičně mnohovrstevnatý. Ne, že by snímek snad byl plytký, jen je to film malý jakoby až Kinskému nestačil. Přeci jen příběh připomíná jednorozměnrné vyprávění pouťových vypravěčů. V kontastu s tím pak například scéna vraždy a následný psychický kolaps jsou tak skvěle zahrány, že by mohli klidně patřit mezi nejsilnější herecké okamžiky filmových dějin. Po technické stránce je film bezchybný, Herzogovi asi nelze nic vytknout. Nakonec musím, bohužel zmínit nešťastné zvukové vybavení DVD, které jsem zakoupil v tafice. Přestože je dabing poměnrě vydařený, to že na disku není orignální zvuková stopa považuji za nehoráznou hovadinu. Zrovna takovýto klubový film, aby byl bez titulků? Tomu jsem se zdráhal uvěřit. Kinského hlasový projev, patří neodmyslitelně k jeho hereckému projevu a to že, jsme byli o jeho němčinu ochuzeni, považuji za veliké distributorské selhání. ()
Woyzecku, věčnost, tá je...no je věčná, cnost to je...no když je človek cnostný....Do vojny jsem šel, abych si dokázal svou lásku k životu....podobné bonmoty na začiatku môžu vzbudiť dojem, že sledujeme nemeckého vojaka Švejka, ale je to omyl, z príbehu sa vyklube depresívna dráma. Takto statický film som snáď ešte nevidel, kamera sa nepohne ani raz z miesta, iba sa občas pomaly otáča a každá scéna je zaberaná jednou kamerou a bez strihu. Preto príliš nechápem dôvody prepisu divadelnej hry do filmového média, žiadna scéna ma o oprávnenosti tohto činu nepresvedčila. Dialógy a monológy sú neprirodzené, ale film treba brať ako štylizované divadlo. Niekoľko podnetov na zamyslenie tu je, lenže viac by v nás rezonovali, keby sme boli divadelnými divákmi tejto hry. Ortodoxný minimalizmus. ()
Klaus Kinski už několikrát prokázal, že dokáže zahrát i tam, kde není co. Ne, že by to byl případ tohoto Herzogova filmu... Jisté však ale je, že před jeho hereckým výkonem jde všechno stranou. Tak sugestivní scénu, jako je smrt Marie jsem dlouho v žádném filmu neviděl a za svou působivost vděčí tato scéna právě Kinskému. Šílenství, touha a žal, to všechno se zračí v jeho očích na pozadí jedinného obrazu, navíc téměř bez střihu. Slovy to však popsat nelze, měli byste to vidět. Ostatní postavy ve filmu pak nemají moc šanci. Werner Herzog ukazuje, že je režisérem, který se zaobírá především postavami, jejich vnitřním světem a jejich psychologií spíš než čímkoliv jiným. Díky tomu, a to je částečně škoda, pak film působí jako divadelní inscenace převedená v nízkorozpočtový televizní film . Na jeho působivosti mu však tahle piha neubírá. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (3)
- Produkce filmu byla dokončena za pouhých 18 dnů a celý film byl natočen za použití pouhých 27 střihů. (akisha)
- Natáčení započalo pouhý týden po dokončení Nosferatu, takže vyčerpání Kinskiho postavy je velice autentické. (akisha)
- Německý štáb si vybral pro natáčení exteriérů i český Telč - hned v úvodu filmu vidíme poetické záběry na město z výšky, točilo se hodně na náměstí, ale i přímo v historických domech. Ve filmu je i záběr, jak Woyzeck utíká makovým polem a za zády má městskou věž. (hippyman)
Reklama