11'09''01

1) S. Makhamalbaf - IRÁN - 60%,  2) C. Lelouch - FRANCIE - 60%,  3) Y. Chahine - EGYPT - 60%,  4) D. Tanovič - BOSNA A HERCEGOVINA - 50%,  5) I. Ovedraogo - BUKRINA - 50%,  6) K. Loach - VELKÁ BRITÁNIE - 70% 7) A. G. IŇárritu - MEXIKO - 70%,  8) A. Gitai - IZRAEL - 50%,  9) M. Nair - INDIE - 60%,  10) S. Penn - USA - 40%,  11) S. Imamuiza - JAPONSKO - 45% > | Průměr: 55,9% (3*) | (02.03.2022)

Netreba chodiť okolo horúcej kaše a povedzme si na rovinu, že aj tento poviedkový film obsahuje poviedky rôznej kvalitatívnej úrovne. Nakoniec ale práve ich obrovská rozmanitosť ho robí tak intenzívnym. Lepšie bude aj vopred vedieť, že o pátos sa tu neotrel skoro nikto a hlavne, že po politickej stránke je skôr antiamerický. Vyberať najlepšie poviedky nebudem, to sa bude pri každom divákovi líšiť a je to iba dobre. Máme tu tak napríklad izraelský príspevok popisujúci bombový útok v Tel Avive a na druhej strane príspevok odsudzujúci stavbu osád, pričom ale vôbec nebudete mať dojem, že by mali byť zaradené do iných celkov, keďže jednou z tém kompilácie je aj odsúdenie akéhokoľvek násilia. (11.09.2021)

6 / 10 Neviem... neviem... tento film sa mi hodnotí veľmi ťažko - každá z poviedok bola iná, niektoré dobré, niektoré horšie, niektoré nudné, niektoré zaujímavé, hlboké, plytké... fakt neviem. Prvé dve sú vynikajúce, potom nasleduje zopár dosť o ničom (Tanovič a Ińárritu ma dosť sklamali) a celé je to zakončené poviedkou z ďalekého Japonska, ktorá jednoznačne patrí medzi tie najlepšie - na prvý, druhý a tretí pohľad divná, no celé to zachraňuje posledná veta - kto ju videl, vie čo myslím. (11.09.2005)

Zpracování tématu 11. září z různých úhlů pohledu. Jak rasových, tak národnostních! Jedná se o 134 minut působivých záběrů a vizí! Všechny jsou dobré, ale nejvíc mě zaujaly příspěvky Alejandra Gonzáleze Iñárrita (celých 11 minut a 9 sekund mi po zádech běhal mráz), Clauda Lelouche (dechberoucí ztvárnění vztahu mezi hluchoněmou Francouzskou a americkým průvodcem pár minut před onou tragédií) a Seana Penna (důkaz toho, že smrt může dávat jinému život)! Ale každý z příběhů vám řekne něco jiného. Myslím, že tento projekt je velký krok kupředu.. (18.09.2005)

Rok po události, která zcela fatálně ovlivnila bezpečnostní politiku jedenadvacátého století, vzniklo povídkové drama, které na ni reaguje. Jako celek je film značně nevyrovnaný a nesourodý a spojuje ho jen a pouze jedno datum.  Každý z tvůrců přistoupil ke své povídce po svém a viditelně dostal tvůrčí svobodu a mohl sdělit přesně to, co chtěl. K tomu nejlepšímu určitě patří příspěvek Claudea Lelouche, který je jako jediný výborně vypointovaný, skvěle pracuje s tím, že hlavní hrdinka je hluchoněmá, čímž je extrémně působivý a ukazuje, že vždy na pozadí velkých dějinných událostí se dějí ty malé osobní, o nichž se nikdy nikdo nedozví. Za zmínku určitě stojí i sugestivní počin Alejandra Gonzáleze Innaritua, který sice nemá příběh a je od počátku zvláštní, v závěru ale z jeho realističnosti až mrazí. Příjemným překvapením je povídka z Burkiny Faso, která jako jediná využívá i humornou linku, je odlehčená a přístupným způsobem zobrazuje, že ačkoli se v našem světě dějí takhle zásadní události, v Africe o nich leckdy lidé ani nevědí a logicky je v rámci jejich existenčních problémů ani moc nezajímá (což velmi dobře ukazuje jinak průměrná úvodní povídka z Íránu, který je tedy na jiném světadílu). Zbytek už patří k těm méně výrazným (ačkoli dynamika izraelského příspěvku je fantastická a rozhodně nejsvižnější ze všech), které nijak nevynikají, dá se o nich přemýšlet a asi by potřebovaly o něco delší stopáž. To, že tu má snímek starý přes dvacet let tak málo komentářů, ostatně také o něčem svědčí a je tedy nutné se při jeho sledování obrnit trpělivostí a značnou tolerancí. 60 % (28.05.2023)