21 gramov

K dokonalosti dovedený povídkový koncept mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Ińárrita, teď již narozdíl od svého debutu Amores perros ve službách Hollywoodu a s jeho hereckými hvězdami. Film o temných zákoutích duše a metafyzických hrách osudu, film o nespravedlnosti sociálního údělu, film o subjektivizaci životního prožitku a existenciálním vnímání v mezní situaci, film o úhlech pohledu... Naprostý vrchol filmového a vypravěčského umění... Vše ostatní najdete v komentáři kolegy Marigolda, asi se to již nedá napsat lépe a jenom bych ho (skoro doslova) opakoval... Dodám jen jedno - z celého filmu jako kolos vyčnívá především strhující a dechberoucí Benicio Del Toro! Jeho nejlepší a možná životní role... Neviděl jsem mnoho lepších kajících se hříšníků... (27.01.2007)

Iñárritu divákům rozhodně sledování svých filmů nijak neusnadňuje. Platilo to o Amores Perros a platí to i o 21 gramů. Pokud ale překonáte "kritickou" první půlhodinku, kdy se méně vnímavý pozorovatel může snadno ztratit v husté spleti různých časových rovin, bude vám odměnou velice pozoruhodný snímek, nutící k zamyšlení. Ke kladnému dojmu dopomohou i výborní herci, z nichž mne osobně zaujal nejvíce Benicio Del Toro. (26.09.2004)

Pokud už bych měl někde použít spojení "bez chybičky", tak rozhodně u Ińárrituova majstrštyku. Úžasný scénář, který je geniálně vygradovaný a jednotlivě promíchaný s takovou dávkou emocí, že při závěrečném monologu o 21 gramech jenom čučíte na obraz a nevěříte, že něco tak fantastického a komorního je někdo schopný natočit. (04.03.2007)

No když pominu špičkovou režii, projevující se zejména ve hře s narací (nejenom že nevíme kde nám hlava - tedy příběh - stojí a nedokážeme si zařadit jednotlivé scény do časoprostorové kauzality, on nás režisér ještě pokouší, když za sebou zařadí tři zdánlivě navazující scény, které se přitom odehrávají úplně na jiném místě a v jiný čas!), a dokonalou práci editora a kameramana, které by sami o sobě dali filmu nezapomenutelný cejch, stojí tohle vypjateté psychologické drama na hereckých výkonech. Ty jsou z jiného světa... ne samozřejmě, zůstaňme při zemi, jsou špičkové. Skutečně, sešli se tu tři z nejtelentovanějších herců současnosti, scénárista jim napsal postavy hutné jak olovo, Iňárritu z nich vytřískal to nejlepší... Divák má štěstí, když vidí jen jeden takový výkon za film, tady jsou TŘI! Penn, Del Toro i Wattsová spolu skládají symfonii, lahodící diváckému oku i uchu, ovšem nemile týrající lidskou duši (hlavně citlivých jedinců). Kdybych měl 21 gramů k něčemu přirovnat, bylo by to něco mezi Tajemnou řekou, Věčným svitem neposkvrněné mysli a dejme tomu Magnolií, ovšem bylo by to jen přirovnání z nouze, protože pravdou je, že se jedná o výjimečný a výjimečně silný film. Některé diváky možná odradí zmatená narace, já na něm chybu najít nedokážu. Slovy režiséra film o lásce, o vině (tohle bych já osobně podtrhl), o smrti, ale především o odpuštění a vykoupení. Je to také film o ztrátě a nalezení, o zrcadle minulosti, které před sebou nosíme celý život a v kterém vidíme vše co jsme udělali, o... lidské duši? Kolik myslíte, že váží? 100% (28.06.2006)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)