Réžia:
Alejandro González IñárrituScenár:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Sean Penn, Benicio Del Toro, Danny Huston, Naomi Watts, Carly Nahon, Clea DuVall, Charlotte Gainsbourg, Claire Pakis, Eddie Marsan, John Rubinstein (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hviezdne obsadená dráma uznávaného mexického režiséra. Univerzitný profesor Paul Rivers (Sean Penn) je smrteľne chorý a jeho manželka Mary (Charlotte Gainsbourgová) sa snaží umelým oplodnením počať jeho dieťa. Cristina Pecková (Naomi Wattsová) je dobrou sestrou, manželkou a matkou dvoch malých dcér. Bývalý trestanec Jack Jordan rieši svoje problémy obrátením sa k viere. Osudy všetkých týchto ľudí a ich blízkych zvedie dohromady tragická nehoda... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 055)
Základní problém filmu: Kdyby byl natočen v jedné časové linii, člověk by se dočkal lehce nadprůměrného dramatu. Takhle jsem se do první poloviny stále ztrácel, než mi konečně došlo "kdo a jak a co". Pokud bych měl mít výčitky svědomí a utrápenou mysl při konci filmu, tak opět nic. Jediné co ve finále mělo smysl, byli hlavní herci a originální nápad s 21 gramy. Jak jsem ale napsal, bez toho konstantního měnění časových linií, by to bylo jen další drama. Babel byl lepší. ()
Výborné drama. Pan Iñárritu zrežíroval vskutku mistrovské dílo, které mi dalo opravdu zabrat, a to ve všech směrech (proto radši hned v úvodu upozorňuju, aby se potencionální divák nenechal odradit scénami, které mu zatím nic neříkají; postupně vše do sebe zapadne jako puzzle). Snímkem se line po celou dobu silně depresivní atmosféra, kterou navíc podporuje velmi autentická kamera a také hudba. Kromě toho se může 21 Grams pochluvit výbornými hereckými výkony hlavních představitelů Penna, Tora a Wattsové (prozatím její životní role). "Kolik životů žijeme? Kolikrát zemřeme? Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně jednadvacet gramů. Všichni. A kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů? Kolik toho zmizí? Kdy těch jednadvacet gramů ztratíme? Kolik se toho s nimi vypaří? Kolik toho získáme? KOLIK toho získáme? Jednadvacet gramů. Tolik váží pět nikláků. Tolik váží kolibřík. Čokoládová tyčinka. Jakou váhu má jednadvacet gramů?" ()
Takéto filmy sa netočia často a Ińárritu s Arriagom sú asi jeden z mála, ktorí to dokázali. Taký emóciami nabitý film tu nebol dávno. Je síce ťažko povedať, či retrospektívne rozprávanie a preskakovanie strihov bolo účinnejšie, no výsledok je aj tak skvelý. Perfektný záver, nič pre milovníkov happy-endov, tak isto ako aj celý film, na ktorý treba vychytiť ten správny moment. 100%. ()
Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné ! ()
Zpřeházené řazení scén mě napřed trochu mátlo, ale když si uvědomíte, že dějově se ubíralo několika směry a taky že v životě jsou okamžiky, které se s odstupem času zdají významnější, zatímco jiné se rozplynou, aby někdy opět vytanuly, když přijde někdo další, do jehož skládanky života správně zapadnou, tak to mělo svůj význam a ne, že to byl jen režiserův emancipovaný pokus o "cool" střih. Přestože plný bolesti, tak nádherný příběh, který působí drtivě autenticky, mistrovsky zahraný. Benicio Del Toro hraje tak, že se musíte nutně zamýšlet nad bolestí toho chudáka. Jenže tak a "takové" hrají vlastně všichni. ()
Galéria (43)
Fotka © 2003 Focus Features
Zaujímavosti (21)
- "Je to môj druhý film, ale zároveň môj prvý," zvýraznil jeho význam sám Alejandro González Iñárritu. (marlon)
- K procesu natáčení nechronologicky vyprávěného filmu režisér Alejandro González Iñárritu řekl: "Devadesát procent filmu jsme, navzdory tomu, jak ho vyprávíme, natočili v chronologickém pořadí a preprodukce byla naprosto zběsilá. Máme v příběhu spoustu míst, která v podstatě přeskakujeme nebo z nich ukazujeme jen malé střípky. Ale všechno do sebe přitom muselo přirozeně zapadat. Herci museli vědět, co přesně hrát a v jakém místě filmu se ta která scéna objeví, a samozřejmě musely odpovídat kostýmy, dekorace a tak dále. Vložili jsme ohromné úsilí do toho, aby si divák nevšiml, kolik jsme do té netradiční chronologie vložili úsilí..." (NIRO)
- Režisér Alejandro González Iñárritu přirovnal výsledný film k jazzové hudbě: "Měl jsem pocit, že jinak se tenhle příběh vyprávět nedá. Jako vypravěč cítím potřebu tajit pravdu a odhalovat ji divákům jen kousek po kousku. Vytvářet dramatická napětí, pokládat otázky a zdůrazňovat 'prázdná místa'. V celém příběhu jsou informační mezery. Jako bychom z něj některé pasáže vystřihli. A chtěl jsem, aby si to diváci uvědomili a aby jim došlo, že je to schvílně. Chtěl jsem, aby si domýšleli, co chybí, a stali se tak aktivními účastníky vyprávění." (NIRO)
Reklama