21 gramov

Základní problém filmu: Kdyby byl natočen v jedné časové linii, člověk by se dočkal lehce nadprůměrného dramatu. Takhle jsem se do první poloviny stále ztrácel, než mi konečně došlo "kdo a jak a co". Pokud bych měl mít výčitky svědomí a utrápenou mysl při konci filmu, tak opět nic. Jediné co ve finále mělo smysl, byli hlavní herci a originální nápad s 21 gramy. Jak jsem ale napsal, bez toho konstantního měnění časových linií, by to bylo jen další drama. Babel byl lepší. (24.11.2008)

Kdybych neviděl Magnolii, nejspíš bych to dokázal ocenit i víc. Takhle mi to přišlo moc očividné, moc výchovné. Přeplněné poselstvími. Jako šálek čaje tak plný, že ho ani nemůžete zvednout k puse, abyste se napili. Herecké výkony dobré, režie dobrá, scénář chytrý, ale působí to na mě odtažitě a neosobně. (21.12.2009)

Měla bych výhrady ke zdlouhavým scénám plným plačících žen, nicméně jinak jsem se touhle rozlámanou žiletkou pořezala pěkně. Protože na holení, pánové a dámy, na holení to není! --- Dodatek 2018: Panenko Marja, že já jsem to ale bývala básník. Poté, co jsem si přesně po jedné hodině uvědomila, jak to všechno "bylo" (bude) jako by ztratilo smysl dívat se do konce. A po dodívání se do konce si myslím, že mi ta druhá hodina opravdu už nic navíc nedala. (12.12.2009)

Šok, smutek, beznaděj, deprese, nenávist, soucit, pochopení, smíření - tohle všechno ve mě tenhle film vyvolal. Nemám slov, nevím co psát. Film mě odrovnal, ale to totálně. V poslední době jsem viděla hodně dramat a ze všech jsem byla mimo, ale na 21 gramů to nemá. Ještě teď se klepu, jen si na to vzpomenu, brečím.. Bohužel ze sebe nic kloudného nevyloudím.. Dnes (edit: ani po půl roce) opravdu ne.. Naomin hereckej výkon mě tak pohltil, že jentak neusnu (ale nakonec jsem usnula :o) (28.05.2009)

A půl. Alejandro González Iñárritu je nesmírný talent na propojování lidských osudů. 21 Gramů na mě zapůsobilo asi nejvíce, ačkoliv jsem další jeho mozaiky osudů Amores Perros a Babel hodnotila stejně. Film je drsně realistický, krásně pravdivý a nesmírně bolestný. Excelující herci, pro mě nejvíce Sean Penn a Naomi Watts, scény s ní jsou fascinující a společně s Pennem omračující, která se tady i pěkně "odhalila." Dokonalé propojení osudů jednotlivých charakterů, jejich příběhy a podmanivá hudba. Již od začátku jsem si říkala, že je mi velmi povědomá a pak se ve scéně, kdy Sean sedí na posteli a vedle něj spí půvabná Naomi, rozezněla mě tolik známá a nezapomenutelná melodie, jíž znám ze Zkrocené hory. Nyní jsem již věděla, že hudbu má na svědomí génius jménem Gustavo Santaolalla. Tento film přemýšlí, ukazuje a nechává přemýšlet nás. 21 Gramů je o bolesti a strachu. O životě. O bolesti životů, které žijeme, a také o té, kterou prožíváme životy, které nemůžeme žít. A chtěli bychom. Tak strašně moc... Naše životy se ženou nezadržitelně kupředu a my ani netušíme, kolik promarněných, ztracených a neviděných setkání, snů či zážitků se v jejich rychlosti ztratilo ve větru. Kolik našich osudů se denně proplétá, aniž bychom to věděli? A poté, až jednou nastane ta chvíle, poznáme, co se skrývá v 21 Gramech? (19.04.2010)