21 gramov

Bolestivá Rubikova kostka, jejíž kousky poletují plátnem na přeskáčku a každý dílek, který zapadl na své místo, rve maso až do krve. Časová diskontinuita dala silnému příběhu zvláštní netrpělivé kouzlo, protože zatímco režisér VÍ, ale nás nechává objevovat. Co je víc než příběhová hra s divákem a intenzivní herecké výkony? Nesnesitelná lehkost a tíha bytí vyjádřená v jednadvaceti gramech a v jemném filtru zachycení tisíce maličkostí, které běžným všednodenním okem nevidíme, ale pod Alejandrovou lupou jsou náhle určující. A přesto není překročena ta neviditelná hranice mezi vykonstruovaností a promyšleností. 9/10 (27.08.2007)

Nejsem úplně nadšen, ale je třeba uznat, že 21 Grams je snímek, který se mi neskutečným způsobem trefuje do noty. Mám neskutečnou slabost pro tenhle druh snímků, pro tuhle režii a tenhle styl minimalismu. Přímo miluji ten zdánlivě nekvalitní střih, dokumentární kameru, která se stává okem divákovým, ten důraz na zvuky okolí, příběhy nerušené zbytečně nadužitou hudbou... 21 Grams má ovšem ještě něco, povedený příběh a zejména nestkutečně kvalitní hereckou podporu. A po dlouhé době opět film, ve kterém je cigareta... Asi je to úchylka, ač sám jsem (již) zapřísáhlý nekuřák, ten kouř, zvuk natahované cigarety a světlo na jejím konci, to je věc, která mi prostě v současné nepřirozené kinematografii více než chybí... Při psaní komentáře, jsem dostal chuť na další film s dobře použitou cigaretou, asi konečně dokoukám ty Obvyklé podezřelé... (20.04.2005)

No zas takova bomba, jak to podle hodnoceni vypada, to neni, ale tak trochu jsem to cekal, protoze me moc nebralo ani Amores Perros, nicmene i presto muzu rict, ze se jedna o kvalitni drama. Film stoji na vykonech trech hlavnich protagonistu, protoze co si budem nalhavat, podobnej pribeh uz tu byl vickrat, takze vyvoj postav se da lehce odhadnout a celej film je vetsinou predvidatelnej. Reziser si to zrejme uvedomil a aby film udelal zajimavejsi, tak vyrazil strihace a film dal zrejme sestrihat bezdomovcum, takze se tady bez ladu a skladu stridaj jednotlivy casti zivotu trech hlavnich postav a obcas to jsou ani ne minutovy segmenty, pricemz obcas se clovek ztrati a obcas ta scena nema takovej ucinek, jakej mit mohla, protoze sice vidime, jak je nekdo naprosto na dne, ale nevime proc, takze to vyzni krapet do ztracena. Ale i tak se da vcelku slusne orientovat diky jednoduchymu pribehu. Skoda, ze v druhy pulce ustupuje postava Benicia do pozadi, ten mi prisel ze vsech tri nejlepsi. Sean Penn je jako vzdy skvelej, akorat obcas se tvari krapet moc vymastene. A Naomi podava standartne peknej vykon, navic tu ukaze kozy. Celkove se nejedna o nejaky prelomovy dilo, ale diky kvalitni rezii a skvelejm hereckejm vykonum stoji film za skouknuti. (03.12.2007)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Alejandro González Ińárritu se rozhodl, že nebude točit obyčejné filmy a jeho druhý příspěvek do světové kinematografie je toho důkazem. Film je zpočátku chaotický, ale jakmile do sebe jednotlivé střípky mozaiky začnou zapadat, začne být jasné, že se jedná o absolutní filmovou bombu. V hlavní ženské roli se zaskvěla krásná Naomi Watts, jíž zdatně sekundovali mužští kolegové Sean Penn a Benicio Del Toro. Nicméně bych se na film podíval i v klasické formě, možná by byl ještě lepší. Možná. (07.05.2009)