Favoritka

Yorgos Lanthimos rozhodně není můj oblíbený režisér. Sem tam si ale rád dám nějaký bizárek a tento Řek byl zárukou jeho dodání. Takhle jsem si třeba docela dost užil Zabití posvátného jelena. Jenže pak je tu Favoritka, která se, zejména díky tomu, že si Yorgos výjimečně scénář nenapsal sám, drží hodně při zemi. Někdo říká, že toho bizárku tu je přece jen více než v podobném Mary Queen of Scots, ale já do toho lesbické uspokojování nepočítám. Takže pro mě zklamání, místy jsem se i nudil. Nebýt Emmy Stone a opětovné touhy vidět všechny hlavní oscarovky, bych i film vynechal, což mohu soporučit většině ostatních, jež náhodou zabloudili na tento profil. Ti ostatní už jej viděli...a evidentně jim to sedlo více než mně..5,5/10 (21.02.2019)

Tenhle anglický hon v historických reáliích, s bojem o místo na vysokém postu, jsem si hodně užil... s honosnou dobovou výpravou a vizuálem, excelentními výkony ústředních tří hereček, které to rozbalily skutečně naplno, a zajímavým epickým dějem, naplněným napínavými intrikami v šlechtickém prostředí a břitkým humorem. Rozhodně se zde dějí pikantnosti, jaké v běžných historických filmech či pohádkách z království určitě neuvidíte, ale až na asi dvě krátké bizarnosti jsem si nestěžoval a s pocitem poťouchle nadšeného špehouna, který přes polootevřené dveře náhodně zbadal dvě neskrotné lesbičky, jsem si naopak většinou rochnil :o) a ocenil na pozadí zábavného námětu i náhled do jedné historické epochy Anglie během rozpoutané války s Francií. Pikantní je, že všechny tři ženské mi vycházejí ve finále jako slušně nekompromisní mrchy – vykreslení postav, charakterů i vnějších črt je spolu s vedením děje však natolik zvládnuté, že si dámy přesto ani zpětně rozhodně nelze zaměnit. **** Řada režisérů po pár úspěšných lokálních filmech přechází do koprodukcí, natáčení v anglofonním zahraničí, filmů s vyššími rozpočty a mainstreamovějšího stylu... u mnoha tvůrců mě tyto posuny vzhledem k vytrácení původní osobitosti i zamrzí, u Yorgose Lanthimose však musím říct, že teprve díky Favoritce a Chudáčkům jsme si plně začali rozumět. Tohle bylo skvostné, tak doufám, že mě nezklame ani nejnovějším filmem. [90%] (31.05.2024)

„Je nutné se v tom ráchat? Důstojnost je to jediné, co chrání člověka od šílenství.“ - „Občas si trochu zábavy zasloužím.“ A že si Sarah té zábavy užila až do posledního doušku…Po pouze průměrném Zabití posvátného jelena jsem od Lanthimose doufal ve zdařilejší kousek a ten přišel. Všemožné manipulace, intriky, naschvály…boj sestřenic o královninu přízeň mě dost bavil. Ostatně, všechny 3 aktérky se pořádně vyřádily a každá z nich byla výborná. Co do „ujetosti“ mi Favoritka přišla asi jako Lathimosův nejnormálnější film (z těch, co jsem prozatím viděl), ačkoliv pár podivností si pro diváka přece jen připravil. Zklamal mě ovšem „osud“ kompromitujících dopisů, kdy se 1 z postav zachovala hodně v rozporu s tím, jak ji celý film divák vnímal, a já jí to ani za mák nevěřil. A životopisnou věrnost jsem v tomhle případě opravdu neřešil. Podoba konce mě mírně překvapila a i kvůli němu Favoritce přiklepávám zasloužené 4*. „Abigail, když zapomeneš nabít kulku, pistole vypálí, vydá ránu, ale náboj nevystřelí. Je to báječný žertík. Souhlasíš?“ (21.04.2019)

Pompézní, nabubřelá a na výsost skvostná podívaná, která oproti obdobně filmařsky zvládnuté Niti z přízraků (záměrně nesrovnávám s ostatními snímky od Lanthimose) neztrácí ani na moment na svém tempu, aby vás v samotném závěru uvrhla do temnot poměrně depresivním vyústěním celé "politické" i sociální hry. Herecky si divák vychutná hlavně excelentní výkony čtyřlístku hlavních postav, do kterého mimo Olivie, Rachel a Emmy řadím i zajímavou postavu Nicholase Houlta, který zastává asi nejvýraznější mužskou roli. Dokonale sepsaný scénář a precizní filmové řemeslo navíc podtrhuje i delikátní humor, jež je důmyslně doplňován zdánlivě dobovou hudbou (například hudba, která běží při závěrečných titulcích je toho zářným příkladem). Rozumím tomu, že film asi nesedne úplně každému. Do jisté míry totiž záleží i na tom, jakým směrem se ubírá váš styl humoru, nebo kam až sahají hranice vaší mírné zvrácenosti. Celé je to totiž ve své podstatě hodně absurdní. Není tedy absolutně žádným překvapením, že si britská The Favourite zcela zaslouženě obdržela i nespočet nominací na Oscara. (24.01.2019)

Byl to myslím Napoleon, kdo řekl, že ženy mají dvě velké zbraně: líčení a pláč. A že je naštěstí nemohou použít obě současně. To u dvora poslední Stuartovny se jako nástroj manipulace hodí i mrštný jazyk.. Širokoúhlé záběry, rybí oko a hra se stíny, tmou a ohněm jako zdrojem světla měly obehnat plotem tenhle dekadentní zoopark, kde pobíhají kachny, králíci, nadržené opice a především dvě mazané lišky, které kromě holubů mají políčeno i na jednoho chromého jezevce. Motivy se opakují, trio dam se překonává (především Olivia Colman) a historická akurátnost uhýbá z cesty potřebám bizarnosti. Škoda, že nejkonvenčnější Lanthimos nebyl ještě více konvenční, pak by to třeba bylo i překvapivé.. (14.03.2019)