Favoritka

Okázalé, ironické, dobře zahrané, přesto nemůžu napsat, že by se mi historický kostýmní snímek líbil. Boje o vrtkavou přízeň královny, manipulace s ní, jelikož byla slabá, omezená, v podstatě vlády neschopná. Logicky se ke korýtku dostávají hyeny, drzé jako opice. Jejich počáteční hry jsou zajímavé, ale zvrhnou se v něco, na co se mi špatně koukalo. Ale uznávám, že své příznivce si film jistě najde. (23.01.2019)

Lidská manipulace v ukázkově dokonalé filmařině. Všechny tři ženský postavy předvádí mistrovský výkony, jen bych trošku polemizoval zda Olivia má hlavní roli, protože od tý doby co vleze do děje Emma má většinu času na plátně ona a je to rozkoš sledovat tu její manipulativní svini. Tam některé scény jsou díky hereckým výkonům neuvěřitelně silný a zatímco Emča do toho dáva takovou tu ženskou cílenost. Olivia hraje způsobem, kterýmu říkám nezapomenutelný minimalismus a když se tyhle dvě postavy střetnou ve společných scénách, tak jsem si vysloveně vychutnával každou sekundu před plátnem. Postava Sarah byla zase krásná kombinace chladné dominance a touze mít moc s klasickou ženskou touhou milovat, tedy v jejím případě svým jedinečně sobeckým způsobem. Některý scény jako Anino nasazovaní jezdeckého munduru čistě v hudebně-obrazovém provedení jsou fakt luxusní. Film, vůbec disponuje mimořádně kvalitním OST i výpravou, ze které kamera vytříská maximum. (28.01.2019)

Laskavý divák znalý jeho předchozích filmů panu režisérovi promine veškeré výstřednosti, protože nezbývá nic jiného než uznat, že jsou originální. A navíc vybral pro toxické a ujeté vztahy na královském dvoře prvotřídní herecké trio, které pobaví, rozesmutní a nadchne. Sám sebe se ptám, proč jsem jen fandil Emmě Stone, možná z mé přirozené potřeby chránit a fandit vždy slabším, byť je to někdy sporné a zdánlivé. (16.02.2019)

Byl to myslím Napoleon, kdo řekl, že ženy mají dvě velké zbraně: líčení a pláč. A že je naštěstí nemohou použít obě současně. To u dvora poslední Stuartovny se jako nástroj manipulace hodí i mrštný jazyk.. Širokoúhlé záběry, rybí oko a hra se stíny, tmou a ohněm jako zdrojem světla měly obehnat plotem tenhle dekadentní zoopark, kde pobíhají kachny, králíci, nadržené opice a především dvě mazané lišky, které kromě holubů mají políčeno i na jednoho chromého jezevce. Motivy se opakují, trio dam se překonává (především Olivia Colman) a historická akurátnost uhýbá z cesty potřebám bizarnosti. Škoda, že nejkonvenčnější Lanthimos nebyl ještě více konvenční, pak by to třeba bylo i překvapivé.. (14.03.2019)

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)