Svet pod hlavou

Svět pod hlavou je ve své podstatě zjevením v rámci české porevoluční seriálové tvorby. Přichází s docela originálním námětem, je chytlavý, napínavý, zábavný, ale má i pořádnou atmosféru a dokáže zahrát i na nostalgickou strunu. Ivan Trojan předvádí klasicky zdařilé výkony a potěší i Václav Neužil ml. v hlavní úloze. S pochvalou hereckých projevů bych mohl pokračovat, ale než tu vypočítávat další jména, pochválím raději výtečně zvolené exteriéry i interiéry, které dodávají na autenticitě 80. let. Za zmínku stojí také parádní hudba. Svět pod hlavou se prostě povedl prakticky po všech směrech a stal se tak opravdu příjemným seriálovým překvapením. (21.03.2017)

Anděl Páně nám podruhé sestoupil z nebes, tentokráte nikoliv v roli anděla Petronela, ale jako socialistický poručík VB. Ivan Trojan, to je takový náš Al-Pacino. Kdyby mu řekli aby zahrál fleky na mlokovi, věřím, že by je zahrál a naprosto přesvědčivě. Ačkoliv film je o současném policistovi Filipu Marvanovi (Neužil), který je hlavním hrdinou, Trojan strhává veškerou pozornost na sebe a to zcela odzbrojujícím způsobem. Jeho příslušník se totiž chová přesně ve stylu konce osmdesátek a jeho arogantní jednání jakožto příslušníka nenapadnutelné vrstvy je okořeněno navíc jistou rázností, kterou si služba na severu naší socialistické republiky bezpochyby vyžaduje. Pro pár facek nejde daleko a když to schytá někdo nevinný, omlouvat se není třeba ,,to se u nás nedělá''! Co tedy hodnotím zatím s velkým nadšením je celé zpracování návratu zpět (myslím hlavně retro kulisy). Retro je teď v módě, v Německu je stesk po dobách DDR a vše z té doby jde na dračku. I nás zalila nákaza otalgie a tak řada výrobků dnes nese na obalech odkazy na dobu, kdy nám jejich nákup či konzumace nepřipadala zdaleka tak exotická a retro jak dnes. Sledujeme dokument Retro o naší době a v Lidlu si můžeme koupit dnešní gulášovku při speciální akci v retro (rozuměj původním hnusném) obalu. Fajšmekři do košíku přihodí vodu po holení Pitralon a samozřejmě žihlavový šampón. S filmy je to podobné. U tohohle budete mít opravdický pocit, že tam jste. Že jste zpátky. Neměnil bych, ale jako výlet do minulosti prostřednictvím koma policisty Marvana, proč ne! Celkem se těším na pokračování, rozhodně lepší než Trpaslík s nímž si bude seriál konkurovat. Co mně dostalo? Sledovačka!!! --- Doplňuji, díl od dílu lepší. Pokud stojí na nějaký seroš čekat a pravidelně jej sledovat, tak je to právě tenhle. V té záplavě krimi serošů, které se liší jen lokacemi a hlavním hrdinou je tohle něco z úplně jiného soudku. Pitaval is back ! Vždy jsem si cenil originality a tohle je po čertech originální! Snad to tvůrci nezmrvili probráním z koma - no uvidíme. :-). Zatím je to za 4 žluté plastikové stojánky na párátka! * * * (04.01.2017)

Seriál se mě získal někdy od čtvrtého pátého dílu. Zajímavé bylo propojení nenarozeného Filipa s Filipem v kómatu. Pobavily nejen Sloky, ale i sledovačky Majora Zemana nebo polákovská trma vrma se Šarikem v podání Kryštofa Hádka. V závěrečných dvou dílech mě rušily na 80. léta nereálné vyšetřovací metody a rozsudek pro Martina Plachého. Pochopil bych, kdyby zemřel při útěku na hranicích, ale poprava zaváněla mírnou propagandou... (06.03.2017)

Přes hrubou nespokojenost s pátou a devátou epizodou, musím hodnotit celý seriál kladně, ale musím přiznat, že lví podíl na úspěchu patří Ivanu Trojanovi a jeho suše hláškujícímu nadporučíkovi Plachému. Seriál byl celkově velice kvalitně obsazen a pokud do něj tvůrci nezapomněli zakomponovat humor, výborně fungoval. Slabinou byl často mdlý výkon Václava Neužila a jeho neustále se opakující halucinační stavy. Velice mě ovšem bavilo, sledovat neotřelé vyšetřovací metody soudruhů z SNB a jejich neustálé lavírování mezi snahou vyšetřit a snahou nenaštvat. Abych to shrnul, bavil jsem se a určitě jsem seriál neviděl naposled, na Martina Plachého se určitě ještě podívám. (30.04.2017)

Svět pod hlavou jsem zaznamenal čirou náhodou, když jsem si omylem nahrál druhou epizodu. Jsem tady v pozici kolemjdoucího, který pochytí část náhodně odposlouchaného hovoru a na jeho základě si otipuje diskutující. Takový "assessment" může být pochopitelně zavádějící a nespravedlivý, nicméně uplatňujeme ho v životě často a pomáhá nám vystříhat se zbytečných zklamání a ztrát času. Zajímalo by mě, jestli podíl Ondřeje Štindla na scénáři je dominantní, protože jinak si s ním, resp. s jeho publicistikou, velice dobře rozumím a jeho filmové kritiky mě oslovují. Tady jsem byl ale víc než na rozpacích. Vlastně mám i zásadní problém s tím, jaký žánr seriálu přiřadit. Nejvíc ze všeho mi to totiž přišlo jako parodie nikoliv snad života v Československu 80. let, ale spíš zkreslených představ, které dnešní generace o životě v něm a fungování jeho systému má. Jenže záměr byl evidentně jiný. Zkrátka se to nějak tvůrcům vymklo z rukou. Postavy na mě působily jako karikatury, vůbec jsem měl pocit, že se nepohybuju na půdě psychologického dramatu, ale nějaké sofistikované komedie. Ovšem zahrané jenom velmi nedbale a navíc - jakkoliv mysteriózní žánr jsem jasně identifikoval, právě mysteriózní linie mi přišla absolutně nezvládnutá. On totiž mysteriózní žánr je jeden z nejtěžších a chce to vážit na lékárnických vahách, kde ubrat a naopak přibrat, aby do sebe kolečka zapadla a výsledek stál za to. (04.02.2017)