Svet pod hlavou

V prvom rade veľmi zábavný seriál, ktorý miesi tajomnú mysterióznosť s vtipnými situáciami. Nedá sa nevšimnúť ako si tvorcovia robia srandu s komunistických karikatúr ( veliteľ VB ) a všetkých vlastností, ktoré "zdobili" vtedajšie pomery. Okrem prvého a posledného dielu, bez všetkých flashbackov a iných súvislostí k základnému motívu, by príbeh vydal za samostatný odľahčený seriál. Potešil Ivan Trojan, ten si svoju postavu náramne užil. Svet pod hlavou patrí k tomu lepšiemu, spolupráca ČT s komerčnou JOJ sa evidentne vydarila. (09.03.2017)

Jsem někde na pomezí 3 a 4, někde kolem 70 %. Je tu spousta věcí, které mi přijdou super, jako třeba samotná cesta do prostředku normalizační éry s celou její nablblostí, předstíráním víry v socialismus, prospěchářstvím, mizernou hudbou (která obvykle v seriálu nesedí, protože vznikla až později - třeba Kristinka iba spí je z roku 1984) a krátkejma tlustejma kravatama. Horší je, že chování postav působí, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli točí mysteriózní film, krimi nebo crazy komedii. A dost často jsou takhle nevyvážené i jednotlivé epizody. Mnohdy nedává logicky smyl ani chování postav a vlastně i celé společnosti (vyšetřování špionáže). Ta nevyváženost je vlastně typická vlastnost i pro herce, kdy někteří nefungují vůbec a jiní zase skvěle. Taky tu chybí aspoň jediná slušně zahraná ženská postava a nějak koherentní závěr. Ale abych nebyl krutý, je to jeden z nejlepších seriálů, jaký ČT za poslední roky natočila (nejvýš pořád u mne zůstává "I ve smrti sami"). (20.09.2019)

Docela neočekávané, ale o to příjemnější překvapení. Konečně něco z produkce ČT, co nevypadá jako Bakaláři říznutí Kobrou 11, konečně jsou slyšet dialogy, které netrhají uši a konečně asi někdo s herci probral, co mají hrát (dokonce to ani nemusí celý zachraňovat Trojan, ovšem ve chvíli, kdy se objeví na obrazovce, tak je ta přidaná hodnota zatraceně cítit). Příběh funguje, i když mám pocit, že tvůrci trošku předčasně vystříleli prach v Závadové mládeži a poté čtyři díly poněkud cucají z prstu a mlátí slámu, aby to v díle posledním na můj vkus až moc hrr ukončili. P.S. U Trojana by se mělo pomalu začít s odebíráním DNA a pokusem o vytvoření klonu, neboť tento člověk kde hraje, tam pomáhá a až nastane doba potrojanovská bude bědně. Pokud by k prodloužení Ivanovy minimální trvanlivosti pomohla například obětina z řad různých Prachařů, Lišků a Krausů, hlasoval bych pro, popřípadě bych i sirkou škrtl, nebo vedl první údery, řídil palbu, prostě snažil se být užitečnej. P.P.S. Marku Brodskému jde to bubnování pořád k duhu. (08.03.2017)

Ze srdce nesnáším jakékoliv remaky, jenže... V tomhle případě musím, chtě nechtě, udělat výjimku, protože tady se to nejen povedlo, ale hlavně to díky zasazení do osmdesátých let v komunistickém Československu (namísto Británie) funguje ve více rovinách, jednak je to mnohem "větší skok spět" a druhak jsou tu pak některé osudy mnohem pochopitelnější, uvěřitelnější a zajímavější (rodiče hlavního protagonisty). Plusové body si seriál zaslouží za to, že se vyhnuli černobílé kritice režimu a místo toho se věnují především malosti lokálních podržtašků a všeobecně odporných jedinců, kteří jsou mnohdy perfektně zahraní (Honza Budař, geniální Taclík) a je velká škoda, že když se povadlo tyhle vedlejší postavy tak svěle uchopit, je důležitá postava v podání Trojana mnohdy utopena. Je to dobrý, klatě. (15.03.2017)

Smutná Dagmar je smutná. Čekala jsem, jak se autoři vypořádají s příběhem o ze zásady pasivním hrdinovi - nemůže nic dělat, protože je vyroben z mlhy. Bohužel se s tím nijak nevypořádali. Kromě povinných psycho scén a rutinního připomínání výchozí situace se propojení mezi minulostí a současností příliš netematizuje a tak nemám dojem, že by ten časový rámec byl vůbec potřeba. Hrdina si neprošel žádným očistcem, celou dobu dělá pochybná rozhodnutí a na konci není ani moudřejší, ani dospělejší. Alespoň z mého úhlu pohledu. A smutná jsem proto, že díly Smrt špiona a Rodinná záležitost mi přišly povedené. Žel, v kontextu velkého plánu nebo spíš absence velkého plánu zaniknou nad rozčílením z mdlého a nepropojeného vyústění. Přijde mi, že bylo mnoho prostředků vyčerpáno na to, aby to vypadalo přesně jako osmdesátá léta, a příliš málo na plán, o čem to má vlastně být. (07.03.2017)