Annabelle 2: Stvorenie zla

Jedničku si opravdu pamatuji jen matně, ale vím, že největším plusem filmu byla Annabelle Wallis, která mi tu citelně chyběla. Z logických důvodů tu ale být nemohla a tvůrci vlastně udělali nejlepší možný krok, když se vydali cestou prequelu. Navíc s poměrně slušně napsanými a zahranými postavami. Prequel má každopádně mnohem lepší atmosféru, lekačky taky fungují mnohem lépe a je celkově vidět, že schéma poloopuštěného strašidelného domu kdesi v zapadákově pořád funguje. Žádný zázrak to není, zkrátka dobře natočený horor z producentské Wanovy dílny, která jede pořád na plné obrátky a pokud bude takto fungovat i nadále, jednou max dvakrát za rok mě to neomrzí. PS : Potěšila mě úplně poslední scéna, cameo a potitulková scéna. Hororový svět ve Warnerech zvládli na jedničku a nyní sklízejí zasloužené ovoce. (16.10.2017)

Předem říkám, že můj názor může být zkreslený kinosálem plným pubertálních retardů, což bych nechal bez dalšího rozvádění, a díky čemuž zvážím domácí repete (kurva, proč já na ty horory do těch kin vůbec lezu...???). Asi se nubráním srovnáním s hejtovanou jedničkou. Tu tento prequel poráží na úrovni příběhu, kde jednička působí jako přeblaflá tuctovka, navíc se scénáristům podařilo pěkně (prvoplánově) oba díly spojit. Co se strašení týče, ujde to, ale koncept záporáka (logicky) zůstal stejný, takže přidaná hodnota ve vztahu k panence nula, zbytek typu haunted house, krypl na scéně, krucifix jsou klišé všech klišé, navíc je film neúměrně dlouhý, takže i když jsem rád za vysvětlení kořenů zla Annabelle, nadšený nejsem, spíš jsem čekal víc, přičemž ve vztahu k atmosféře v sále svých peněz docela lituju. Jednička se mi líbila víc. 65% (17.08.2017)

Všechny ty vzkazy na papírcích, schodišťová křesla, nákladní výtahy či strašáci do pole mají své využití předem dané sotva se objeví na scéně. Postavy v záběrech jsou vždycky rozmístěny tak, že dopředu víte, z kterého místa přijde bubácká aktivita a nezaznamenal jsem jediný pokus, že by se autor z tohoto pravidla snažil vytěžit nějaké překvapení. V minimálně deseti případech si s vteřinovým předstihem zazoufáte, ať se to hororové klišé nepoužije a oni ho tam bez milosti vrazí (mj. samovolné otvírání dveří, třesoucí se poklop studny, kladná postava nečekaně bouchne zvenčí do okýnka auta). Děti, pokud zrovna nevyměňují kolo bez reflexní vesty, se nemusejí obávat, že by jim někdo zkrátil dětství a v rámci výborných svěračů si své individuální zkušenosti s nadpřirozenými silami navzájem svěří až asi po hodině filmu. Konec, kterého bych si mimochodem ani nevšiml, kdyby nenaběhly titulky, byl suchý jak klín frigidní ženy a postavil se jako protiklad k typickému žánrovému nonsensu v podobě sexuálně přitažlivé jeptišky. Tento zdaleka ne úplný výčet vyměřuje Sandbergovu prachsprostou rutinu, která může vyděsit maximálně toho, kdo šokován při Rosenbergově Hororu v Amityville upadl do kómatu a probral se až nyní. Tu otravnou panenku Annabelle měl už dávno navštívit rošťák Chuckie s pugetem růží. Přeskočil by předehru (respekt k nápisu Choking Hazard), nadzvedl jí kanýrovou sukýnku a ukázal, kdo je tady pán domácí. Pokud by si nedával pozor, nemusíte být ani odborník na genetiku, abyste věděli, že to bude mít rezavé vlasy a vražedné sklony.. (27.09.2017)

Sandberg se dočista posral a kvalitativně padá dolů. Kdyby zůstal u kraťasů, udělal by mnohem líp. Jelikož utáhnout celej film evidentně nedokáže. Annabelle pro mě byla odpadovou záležitostí. Proto jsem šel do pokračování s obavama, které se postupně taky naplnily. Sice je to o chlup ( hvězdu ) lepší než jednička, ale i tak to pro mě bylo utrpení. Nuda s přepálenou stopáží. (27.04.2018)

Po všech stránkách lepší než první díl. Šušně to vydělává pořádný, kritika i diváci celkem spokojený. Pro mě osobně ale není druhá Annabelle žádná pecka. S čim mám teda problém? Možná mi vadí ten dlouhej úvod, protože než začne jít skutečně o kejchák, jsme daleko za půlkou filmu. Je vidět, že Sandberg si Wana nastudoval, protože i on dokáže dlouze, mnohdy až nepříjemně napínat, aby všechno završil lekačkou a lá volume prudce doprava. A jak už to tak u duchařin bejvá, někdy to vyjde, někdy zase ne. Co se ale musí nechat, tak práce se světlem. Nebo spíš s tmou. Hodně často jsou scény působivě zahalený do naprostý temnoty, a vám nezbejvá, než hádat stranu, od který "to" přiletí. Závěr však už nemá sílu tolik děsit a ten strašák ve stodole taky nedostal tolik prostoru, co by si zasloužil. Bohužel. Překvapil však jeden gore záběr a děcka hrála taky slušně. No a pokud si mám zvolit "svůj moment", bude to rozhodně strašení se s baterkou pod prostěradlem a následnou zvonkohrou. Brrr... (15.08.2017)