Annabelle 2: Stvorenie zla

Tvorcovia si na stopáži 109 minút hrajú pomerne vydarene so základnými hororovými prvkami. Pomalé zábery cieliace na našu predstavivosť podkreslené hudbou vydarene budujú ťaživú atmosféru, ktorá nás drží v neustálom napätí. Pravdaže, záleží samozrejme len na nás, ako veľmi popustíme uzdu fantázii a budeme sa báť. Ak poznáte horory V zajatí démonov a prvú Annabelle, nebude pre vás Annabelle 2: Zrodenie zla veľkým prekvapením. Režisér David F. Sandberg určite vie pracovať s atmosférou a prvkami prekvapenia aj na pomerne predvídateľnom scenári. Vzhľadom k tomu, že je nám naservírované takmer všetko, čo k hororom patrí, dostáva sa nám nielen toho, čo sa nám páči, ale aj bez čoho by sme sa obišli. Rozhodne ale poteší prepojenosť s predchádzajúcimi stretnutiami sa so zlovoľnou bábikou a chytro nastavený záver. (11.09.2019)

K první Annabelle jsem byl mírnější než většina ostatních diváků. Za a) jsem prostě fanoušek démonického vesmíru Jamese Wana a za b) i přes slabší prostřední část filmu byla poslední půl hodina infarktový námrd a od scény ve sklepě se to už nezastavilo. Takže jsem se na dvojku nejen těšil, ale po obsazení Sandberga na režisérskou sesli jsem byl dokonce nadšený. Ono vůbec hodnocení hororů tady je dost podivné, příjemná Annabelle má smutných 51%, dokonalé Lights Out pouhých 67% a takový unylý, zdlouhavý a nudný Conjuring 2 nesmyslných 78%. Nic, přejdeme ke zrození Annabelle. Nevím jestli to je kinem plných čuráků nemístně do atmosferického ticha šustících s pytlíky laciných čipsů a vyjebaných kund požírajících a chřoupajících předražené kukuřičné nachos s hnusně smrdící salsou, kdy sem si místy připadal jak v dobytčáku plným prasat a ne v kino sále, nebo bandou černých bezzubých monster které dostali na pracáku sociální dávky a po vybrakování KFC šli ukojit své touhy do kina (z téhle doby a lidí je mi opravdu zle), sem si ale film moc neužil i když sem se snažil soustředit čistě na děj a ne na tu spodinu lidstva která si dnes říká návštěvník kina. Začátek byl poněkud zdlouhavý a než se začne strašit trvá to na můj vkus dost dlouho. Atmosféra tu asi je, ale ocením jí určitě víc doma, než ve vydejchanym sále plným prasat. Hojně zde chválená hudba mi nějak unikala, Wallfisch není Bishara a velký význam jeho hudbě nepřikládám. Zato Sandberg je vizuální génius, který má dokonalé kamerové záběry zrežírované s naprostou elegancí. Jeho strašení od nástupu démona na scénu je skvělé, navíc hlavního bastarda je poměrně hodně vidět a na to sem čekal hodně dlouho. Záběry démona z poza panenky prostě nemají chybu a odkazy při kterých se dočkáme spousty Easter Eggů jsou boží. Kdo dává pozor najde Valaka. Zatímco v jedničce fungoval začátek a konec, ve dvojce funguje spíš jen prostřední část filmu, kdy se nejvíc straší, lekaček a děsivých nočních scén je tuna a ze Sandbergovi režie jde cítit hororová radost. Finále je typický Wanůw finální twist, kdy už jde atmoška trošku stranou a i když napojení na jedničku je skvělé, po finále ve mě zůstala prázdnota a pocit nenaplnění i když mi osazenstvo v sále naplnilo tělo hněvem, studem a odporem mírou vrchovatou. Je to paradox, některé horory jsou prostě v kině dobré (Lights Out, Conjuring) některým zase víc sedí klid domova při víkendové propršené noci (Insidious, Annabelle) a já pevně věřím, že si doma při další projekci Creation tu poctivou čtvrtou hvězdu vystraší a potvrdí, jelikož teď jsem tak na půl cesty mezi třema a čtyřma. Že se mi celou noc zdálo o té zkurvené, černé svini (o tom démonu, né o té dvěstěkilové moreně s mega porcí popcornu o tři sedadla od bratra) tak zůstanu zatím na 75% a 4*. Polo radost, polo zklamání. Sandberg potřebuje svůj scénář. (13.08.2017)

Po všech stránkách lepší než první díl. Šušně to vydělává pořádný, kritika i diváci celkem spokojený. Pro mě osobně ale není druhá Annabelle žádná pecka. S čim mám teda problém? Možná mi vadí ten dlouhej úvod, protože než začne jít skutečně o kejchák, jsme daleko za půlkou filmu. Je vidět, že Sandberg si Wana nastudoval, protože i on dokáže dlouze, mnohdy až nepříjemně napínat, aby všechno završil lekačkou a lá volume prudce doprava. A jak už to tak u duchařin bejvá, někdy to vyjde, někdy zase ne. Co se ale musí nechat, tak práce se světlem. Nebo spíš s tmou. Hodně často jsou scény působivě zahalený do naprostý temnoty, a vám nezbejvá, než hádat stranu, od který "to" přiletí. Závěr však už nemá sílu tolik děsit a ten strašák ve stodole taky nedostal tolik prostoru, co by si zasloužil. Bohužel. Překvapil však jeden gore záběr a děcka hrála taky slušně. No a pokud si mám zvolit "svůj moment", bude to rozhodně strašení se s baterkou pod prostěradlem a následnou zvonkohrou. Brrr... (15.08.2017)

Krom hlavní linie je Conjuring spíš semeniště klišé a odfláknutého build upu. Druhá Annabelle má ten problém, že u věcí setrvává moc dlouho nebo moc krátce, každopádně to, jak postavy-marionety účelově vede od lekačky k lekačce je srandovně průhledné a kazí mi to veškeré potěšení. Hračkářství bez fantazie. (12.09.2018)

Sandberg je borec. I když příběh jako takový nic nového nepřináší, talentovaný žánrový tvůrce ždíme z jednotlivých scén tu nejpoctivější dávku strachu, jakou jsme mohli v žánru Jamese Wana kdy zažít, hraje si s nervózními kamerovými úhly, bezchybně propojuje náhlé střihy s nervydrásajícím zvukem a přináší zajímavé nápady, které nedovolují strkat Annabelle do stínu slavnější příbuzné značky The Conjuring. Naopak - díky drásavějšímu tempu, chvílemi až překvapivé brutalitě a charakteru zla, které nepřestává ani na moment děsit a fyzicky se zjevuje jen minimálně, považuji tenhle horůrek za dosud nejlepší část vznikajícího duchařského vesmíru. P.S. Napodruhé efekt bohužel hodně zeslábl a projevila se narativní prázdnota stylisticky dominujícího díla, které umí bavit jen jednotlivými atrakcemi na úkor udržení souvislé zvědavosti a napětí. Příště prosím nekompromisně a bez dětí.. (10.08.2017)