Voskové múzeum

Dost originální námět, škoda, že to nestálo více peněz. Možná bych to nazval teen vyvražďovačkou, která je dosti zábavná. Možná mé hodnocení výrazně ovlivňuje nostalgie, ale na tento film se vždy rád podívám. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem viděl prvně a vždy jsem si říkal, do které hororové klasiky se přemístí nyní (Nejvíce děsivá mě přišla scéna s vlkodlakem). Příjemná hororová, dnes už možná komediální béčková podívaná, kterou hodnotím 4 hvězdičky... škoda že druhý díl není už tak povedený co se týče hlavně jeho druhé poloviny... (09.03.2008)

Takhle nějak si představuju dobrou hororovou komedii nejen osmdesátých let. Humor není založen na kabaretních výstupech a přehnané bizarnosti, ale nechybí hravost ani nadsázka, která z filmu čiší i přes notnou dávku až brutálního gore. Aranžmá jednotlivých scén kouzelného panoptika hrůzy má pak v mnoha ohledech i slušnou hororovou atmosféru, snad jen vlkodlak či mumie nebyli zrovna perfektní. Naopak upíři a zombie vypadlí z Romerovy klasiky by dokázali i nahnat strach. Závěrečný ujetý "masakr" bych sice vypustil, poněvadž ten už smrděl onou přehnanou komediálností, přesto spokojenost veliká. Filmová Výzva 2015 od peter12 a zároveň Viděno během Season Challenge tour 2015 (07.11.2015)

Překvapivě zábavné béčko s pěkným námětem, svižným tempem i maskami a sem tam i to gore potěší. Galligan se od Gremlinů ještě nezapoměl děsit, a ono není ani čemu se divit. Vždyt osazenstvo voskového muzea je takové nízkorozpočtové, hororové Avengers :-). Znát to v devadesátkách, miloval bych to :-). (27.07.2015)

Za scénářem napsaným za pouhé tři dny, se skrývá jeden z nejzábavnějších hororů pozdních osmdesátých let. Režisér, scénárista a spisovatel Anthony Hickox je znám především díky snímku Hellraiser III: Peklo na Zemi (1992), avšak jeho tvůrčím vrcholem je bezesporu hravý debut Voskové muzeum. Debut nečekaně praštený, krvavý, skrývající řadu rafinovaných překvapení. Divák je do hrůzného dění uvržen velmi brzy po úvodních titulcích. Člověk se ani pořádně nestačí rozkoukat a už má před sebou skvostně zpracovaného vlkodlaka, co chlapa roztrhne vejpůl, jako list papíru. První třetině snímku dominuje poměrně explicitně zobrazené násilí. Vybuchující hlavy, krvavé fontány, noha ohlodaná na kost. Jednoduše - paráda. Hlavní hrdinové jsou sice navrženi v rovině hloupých teenagerů, ale mají šmrnc, osobitost a docela prokreslené charaktery. Vlastně se dá hovořit o sympatických postavách, což je téměř neuvěřitelné vezmeme li v potaz bleskově zhotovený scénář. Jistou uspěchanost snímek projeví zhruba uprostřed, kdy nesměle přešlapuje na místě a příliš mnoho času věnuje vsuvce s Markýzem de Sadem. Nedotažený dojem navodí Voskové muzeum i v závěru, během něhož se monstra utkají s partou starých dědků, kteří s těmito voodoo silami bojují po celá desetiletí. Samotný střet je naštěstí zábavně zpracovaný, takže menší logické lapsy zůstanou ukryté pod nánosem slizu a krve. Voskové muzeum není dokonalé, ale vše vynahrazuje porcí neutuchající zábavy a sadou vypečených nápadů. Krásná vzpomínka na dětství, za kterou se nestydím. (28.04.2023)

,,Váš kofein, váš nikotin a budete chtít vaše fáro?" ,,Ne." Byť snímek mírně zestárl, stále se na něj dobře dívá. Osobně mám nejraději scény: vlkodlak, upír, markýz de Sade. Z vlkodlaka si moment sbírání dřeva vybrali Foo Fighters do svého klipu Everlong (1995), který jinak paroduje především Evil Dead. Nejpovedenější je asi laškování s upíry, krvavá hostina nejen u stolu a celková gotická atmosféra. Markýz pak rozkošně a s chutí bičuje jednu z návštěvnic panoptika, která si to zvrhle užívá. Milé gore se prolíná s úsměvnými pasážemi a vše spěje k povedenému masakru každého každým. Muzeum s Vincentem Pricem je klasika, tohle parodující pojetí však není vůbec špatné! Závěr je podobný jako u klasiky z 50.let (1953), stejně tak i u následovníka nejmladšího (2005). Naštěstí to třeskutá komedie není a zombíci jsou vskutku nechutní! (07.02.2012)