MOST!

Jestli existoval seriál, který jsem už z principu nechtěl nikdy vidět, byl to právě příběh z mého rodiště. Ještě dřív, než jsem jeho existenci zaregistroval, se totiž usadil snad v každém českém obýváku, na ulici se v úterý ráno mohutně hláškovalo ze včerejší epizody a když se člověk osmělil ozvat, že zatím Luďana a spol. nesleduje, odpovědí mu byl zaražený a nechápavý pohled. V okamžiku, kdy jsem získal dojem, že budu nejspíš opravdu ta poslední osoba, která ještě do Severky nezavítala, jsem tedy sebral odvahu - a zavítal. A jak se rozjezd překvapivě dravě daří salvou více či méně vtipných situací (a druhý díl to nadšení zase brzdí neutuchající snahou udělat z hlavní postavy nesnesitelného blba), musel jsem být chtě nechtě zvědavý, jak se z relativně nesourodé podívané dá vybruslit. Prušinovského zručnou ruku totiž většinou blokuje neustálé cílení na echt sociálno, ve kterém se sice silné malé příběhy hledají snadno, ale žánrové vybočování v jejich rámci často kvůli nutné nadsazenosti nefunguje. Tady tomu tak není a v první i poslední řadě za to vděčí hercům. Bez dokonale padnoucího obsazení by totiž skoky do romantiky, do existenciality a sporadicky až téměř do akce nemohly fungovat. Jenže jak nejoslavovanější Hofmann, tak fatální objev Stárková a můj osobní favorit Michal Isteník si uhrají jak prvoplánové grimasy, tak překvapivě nosné glosy, které nemohly než zlidovět a konečně i tu nejvážnější stránku. Za všudypřítomným "Dycky Most" nebo vulgaritou v každém vyhrocenějším dialogu se totiž skrývá překvapivě trefné poselství, které k mému šoku v mnoha bodech odpovídá mému náhledu na svět. V kombinaci se zvážněním posledních epizod rád odpustím úvodní rozevlátost a nesoudržnost a když se na samém konci rozezní první tóny jedné z nejoblíbenějších písní mého života, zapadne do sebe už úplně všechno. Na pár sekund jsem tak zvažoval i nejvyšší hodnocení, ve kterém mi brání jen ona nemilá upocenost českých počinů, které se pořád ne a ne zbavit ani v prvotřídních kouscích. Most! ale přesto k této skupině patří a i když bych před měsícem nevěřil, že to někdy napíšu, kultovní status mu přísluší plným právem. (13.04.2019)

DYCKY MOST! O Mostu! byly popsány už tuny papíru a hlavně internetového prostoru. Spousta lidí začíná seriál ostentativně nenávidět jen z důvodu toho, že je prostě "všude". Ale mně to nedá. Musím chtě nechtě přispět svým shrnutím, protože by byla nesmírná škoda, aby pár ublížených křiklounů shazovalo tohle dílko jen proto, že jsou na něj "moc cool". To, že mám rád tvůrčí dvojici Prušinovský + Kolečko, je známá věc. Dosud jsem za jejich nejsilnější počin považoval jejich prvotinu Okresní přebor, kde se krásně snoubil "buranský" humor s perfektně vykreslenými postavami a často krásně melancholicky laděnou atmosférou. V našich končinách něco nevídaného. Ten jsem proto hodnotil řečí čísel čistými 5/5, i když se samozřejmě díky dlouhé řadě našlo i pár slabších dílů. Po přechodu na ČT (která je původně s Okresním přeborem vyhodila - HA!) si oba tvůrci připsali další dva velmi podařené zářezy v podobě Čtvrté hvězdy a Trpaslíka. U obou mi však cosi chybělo. Ač se na to dobře koukalo a tvůrci si (zvlášť u Trpaslíka) sympaticky zaexperimentovali, neměl jsem potřebu si ani jeden seriál pustit okamžitě znovu. No a pak přišel Most! Když jsem si už před drahnou dobou četl synopsi, o čem tohle dílko zhruba bude, docela jsem trnul, jestli si P+K neukousli trochu velké sousto. Ale oni to kluci tak výborně "zakamuflovali", že strhli přes milion pravidelných diváků. A to včetně těch, kterým se seriál na první dobrou zdánlivě vysmívá. Jenže není všechno tak, jak se může zdát. Most! je v první řadě precizně vysoustružené televizní dílo od začátku až do konce. Funguje zde naprosto všechno. Od skvěle vybraných herců (i neherců), nahláškovaného scénáře, pozoruhodného vývoje i "nevývoje" některých postav až po tradičně ÚŽASNÝ písničkový doprovod. To vše zabaleno do úhledného osmidílného balení, které je světelné roky před drtivou většinou současné tuzemské (nejen) televizní tvorby. A co se týká společenského přesahu? Asi takhle. Pár lidem to možná otevře oči a něco si z toho vezme. Ale nedělám si iluze. Kdo v tom vidí "sluníčkářskou agitku", tomu nepomůže ani svěcená voda. A kdo z toho pro změnu dělá jen obhroublou zábavu pro burany, tomu asi taky není pomoci. Most! je totiž v první řadě televizní perla, která dokáže pobavit, dojmout a jako bonus navíc i rozproudit diskuzi v takovém měřítku, o které se nejspíš ani samotným tvůrcům nesnilo. A budiž jim to přáno. Aspoň máme naději, že nás budou nadále zásobovat kvalitní zábavou. #Don'tStopBelievin' (27.02.2019)

Trefa do černýho (čímž myslím ustálené slovní spojení i etnikum). Opravdu děkuju České televizi, že ještě někomu umožňuje, zvlášť v dnešní době sužované morem politické korektnosti, jít na hranu... Prušinovský s Kolečkem mají evidentně výjimečný dar vystihnout esenci doby a navíc přijít s přidanou hodnotou, coby nadstavbu pak vytvořit zázemí i kvalitativní předpoklady pro status kultovního seriálu, z Mostu! bude jasně nový Okresní přebor...nový kult. Spolu s Rédlem jednoznačně nejlepší seriálové počiny, které tady za poslední dekádu vznikly! (02.02.2019)

Most má své kvality a přestože se odehrává v prostředí ztracených existencí, není hloupý a většinou i dává smysl. Pořád je ale v našich končinách možná až zbytečně adorovaný a to převážně z toho důvodu, že podobné kousky u nás nevznikají a vedle klasické české, seriálové tvorby, vyčnívá jak vztyčení prostředník. Když se na to ale člověk podívá nezaujatě, zjistí, že se toho v jednotlivých epizodách vlastně moc neděje a veškerý humor je založený na vulgarismu (rozhodně proti němu nic nemám a naopak ho kvituji) a jednoduchosti postav a jejich myšlení. Což je i na těch 45 minut docela málo. (25.02.2019)

Je fajn, když po tak masivním a otravném hypeu přijde kvalitní věc, která si opravdu zaslouží, aby se o ní mluvilo. Most! je jeden z mála současných českých seriálů, které jsem za posledních deset let rozkoukal a jediný, co jsem dokoukal. Protože je to pecka. Hlavně díky hravému a vtipnému scénáři, který se věnuje podstatným lokálním tématům a nikdy nesklouzne k přílišné karikatuře nebo moralizování. Herci výborní a Martin Hofmann jako Luďan absolutní king a bůh. A na té hudební dramaturgii jsem se hodně nasmál. (09.03.2019)