Krátky film o láske

Citlivý film o jednom nesmělém mladém samotáři a jeho zálibě, která by se mohla zdát být úchylkou, a za níž je potrestán - tedy: potrestá se sám. Protagonisté se možná chovají poněkud vyhraněně, ale ostuda, zklamání a pocit zneužití si mnohokrát žádají vyhraněné jednání. Jen ten konec mi přišel useknutý...škoda...ale možná to tak mělo být. (16.02.2009)

Jestli slovo komorní ve spojení s filmem znamená to, co myslím, pak jednoslovnou charakteristiku pro Krótki film o miłości bychom měli. Do jedné scény by se hodila přidat erotika, to když Magda přesune postel od okna a telefonuje. Ovšem není tam vůbec. Hudba, osvětlení, pozice kamery a střihy vytváří velmi intimní prostředí, k němuž se krásně hodí zajímavý námět. S herci to bylo tak, zatímco Olafa jsem přijal bez výhrad, v Grazyně jsem celou dobu viděl Lenku Filipovou, a zpočátku se mi vůbec nelíbila. Ovšem několik variací vlasů a prohlídka spodního prádla byly nakonec přesvědčující. Pokud by mužský divák neshledal sledovanou ženu atraktivní, film by moc nefungoval. (12.11.2016)

Kieslowski umělecky zpracoval jeden z typických patopsychologických případů. Kluk z dětského domova i ve svých devatenácti letech podvědomě hledá maminku, hledá teplo a bezpečí mateřské lásky. Jenže Magda není jeho maminka a tak když dojde na TO... Až potud je to klasický stalking. Relativizace spočívá v tom, že Magda si nakonec přes Tomka a jeho dalekohled uvědomí prázdnotu svého života. Ač je film pro diváka velice emočně náročný, ač je skvěle a citlivě natočen, nemělo by se při jeho sledování zapomenout, že Tomek je duševně nemocný člověk (a proto vychází dobře se svou bytnou). (27.05.2009)

V rámci celovečerního formátu jde skutečně, jak praví název, o poměrně krátký film. Přesto mi spočátku připadal nesmírně zdlouhavý. Já vím, k té monotónní socialistické šedi do jisté míry monotónní forma sedí, ale až do scény telefonátu mezi Tomkem a Magdou s postelí posunutou k oknu mě na tom skoro nic neoslovilo. Komorní příběh neopětované lásky se nakonec začne vyvíjet zajímavým směrem a vývoj vztahu těch dvou i proměna, kterou prochází postava Magdy, mě pak naštěstí dokázaly spolehlivě připoutat k sledování. Příběh má při správném rozpoložení určitě obrovský potenciál vyvolat silné emoce a možná i přivést k zamýšlení, což se nakonec u mě povedlo. Ale současně si myslím, že měl ve svém jádru daleko větší potenciál k emocionálně silnému výsledku, jenž se u mě konal jenom částečně. První půlhodina, která rozvláčným a vyloženě statickým způsobem představovala komorní prostředí a v něm dvě postavy, příp. vedle toho zachytávala i něco jako každodenní život v „panelákovém“ socialismu, měla na mě naopak poměrně uspávající účinek. Možná časem změním názor nebo budu mít odlišné dojmy, až se někdy v budoucnosti podívám na seriálový Dekalog, kde Kieślowski tento příběhl zpracoval jako jednu z epizod v mnohem kratší stopáži. Ale jako samostatný film hodnotím Krátký film o lásce zatím spíše jako lehký nadprůměr. Čekal jsem od pana režiséra určitě víc... 65% (29.10.2020)

Mělo by se jmenovat spíše "Krátký film o šmírování" či rovnou "Krátký film o úchylákovi". Budu asi bílou vránou, ale mně se tento umělecky zabalený film moc nelíbil svým dějem. Copak tzv. láska si smí všechno dovolit? (otvírání dopisů, podvody, sebevraždu), je to láska - nebo něco jiného? Určitě bych tento nechtěl vidět podruhé, ale je možné, že jsem ho špatně pochopil. Kieslowskému s těmi jeho sebevraždami či pokusy o sebevraždy prostě nemohu přijít na chuť... (29.02.2012)