Krátky film o láske

Ač je samo pohrávání si s „pohledy“ jednotlivých postav i samotných diváků velmi důmyslné (až geniální), jádro toho, o čem celý film pojednává je vlastně ukryto v několika málo větách uprostřed. Hlavní ženská postava (umělkyně) se ptá hlavní mužské (chlapec): „Proč mě vlastně sleduješ?“ „Protože vás miluju. Opravdu vás miluju.“ „A co... co chceš?“ „Nevím.“ „Chceš mě políbit?“ „Ne.“ „Chceš jít se mnou... Chceš se se mnou milovat?“ „Ne.“ „Třeba bys se mnou chtěl někam jet...“ „Ne.“ „Co teda chceš?“ „Nic.“ Zatímco si umělkyně plete lásku s výměnou něčeho za něco (převážně v oblasti sexuální), hlavní hrdina jí nabízí sebe sama bez jakýhkoliv podmínek. Tím se situace vykreslená zpočátku obrací na konci naruby. Chlapec sledující ženu vypadá osaměle, protože nemá žádnou partnerku. Ve skutečnosti je však mnohem osamělejším člověkem umělkyně, protože celý život netuší, co to vlastně opravdová láska je. (25.01.2017)

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)

Povrchným pohľadom sa môže tento kratší snímok javiť ako jednoduchý príbeh o láske, avšak geniálna réžia tomuto dielku dáva úplne iný rozmer. Sme svedkami grandiózneho divadla v depresívnejšom sídliskovom a panelákovom prostredí, kde na prvom mieste tróni šokujúca otvorenosť čo sa týka prejavov citov ako aj naprostá originalita poňatia tejto témy. Horkosť a smútok nad nemožnosťou naplnenia lásky je tak hmatateľná až to bolí. Záverečná scéna plaču nad rozliatym mliekom ma totálne dostala. Smútok, smútok a smútok.... Viac niet čo dodať, treba pozrieť. (01.09.2015)

Meditace o dvou podobách lásky z Kieślowského seriálu o Desateru? Ale konečně, když vás to baví. Je zde více problematických rovin, například paralela s Oknem do dvora - táži se, nač? A pak samozřejmě ty výklady motivací jednotlivých postav, zda láska vyvzdorovaná a vynucená pokusem o sebevraždu má vůbec nějakou hodnotu. Žádný uspokojivý výsledek, pouze nastolení banality z krajiny dospívání. Je nutno cítit vinu, pokud nemiluje toho, kdo by si to přál? Není nutné se tímto problémem hlouběji zabývat na půdorysu biblického seriálu. (20.06.2017)