Žiara

Výborný Geoffrey Rush, jehož koktavý přednes s konstatně zavřenýma očima mě úplně smetl. Je to film o pomatení a Geofrrey opravdu většinu filmu je pomatený až na půdu. Párkrát to i slušně dojímá. Sehnala jsem si to ale hlavně kvůli hudbě. Rachmaninov je můj nejoblíbenější skladatel, takže jsem si užila jak skvěle podaný obtížný třetí klavírní koncert, tak spoustu jiných ukázek jeho (i jiné) hudby. Krásný film, doporučuji všem milovníkům klasiky. (07.12.2010)

Přemýšlivé drama o osudu geniálního australského pianisty, kterému vlastní genialita přeroste přes hlavu, je především sólovým hereckým koncertem Geoffrey Rushe. Hicksovi se podařilo do průměrně dlouhé stopáže vtěstnat velké množství dějových motivů a celý film tak působí velmi živě. K zajímavému scénáři, precizní režii a fantastickému Rushovi přidejme výbornou hudbu a výsledkem je poutavý snímek z mimohollywoodské produkce, který rozhodně stojí za pozornost. (16.06.2012)

Hlboko humánny a skutočne úprimný pohľad do života Davida Helfgotta. Scott Hicks a jeho film by mali figurovať v kategógii precedens na nakrútenie životopisnej drámy. Rád by som vyzdvihol aj režiséra, ktorý snímke dodal jedinečnú vizuálnu príťažlivosť a samozrejme výkony hercov. O Geoffrey Rushovi a Arminovi Mueller-Stahlovi asi netreba už nič hovoriť, zvlášť Rush podal neuveriteľný výkon ,pravdivý a prirodzený. Užíval som si klasické skladby a držal palce nadanému chlapcovi, ktorý to nikdy nemal jednoduché. Odporúčam každému, kto si už zvykol na nalajnované hollywoodske charaktery, a každý kto potrebuje trochu tej ľudskosti určite ocení film Scotta Hicksa tiež. (01.10.2013)

Veľmi pôsobivý film, hlavne čo sa týka vizuálnej stránky a formálneho prevedenia. Kamera je neustále v pohybe a tých pár statických záberov využíva netradičnú perspektívu a uhol zobrazenia( podhľad, alebo záber zo zeme). Film predostiera niekoľko úsekov života nadaného klaviristu Dávida, ktorý vyrastal v tieni despotického otca, ktorý si jeho talent privlastnil a ktorý mu znemožnil žiť život obyčajného chalana, čo na ňom v dospelosti zanechalo následky. V tomto smere je film pekne vystavaný, hlavne vďaka skvelému Geoffrey Rushovi, ktorý si odniesol za svoj výkon odniesol Oscara za najlepší herecký výkon. Za zmienku stojí aj výkon Armin Mueller - Stahla ako jeho otca Petra. Ich vzájomná konfrontácia a vzťah boli hlavným ťahúňom filmu a zaslúžili sa o nejednu dramatickú- emotívne ladenú - scénu. Vrchol filmu pre mňa predstavoval Rachmaninov a následne Dávidovo zrútenie. Spôsob akým bola scéna spracovaná bola dôkazom režisérsko-strihovo-zvukovej invencie. Veľa pôsobivých scén, ktoré mali svoje miesto v celom príbehu a ktoré aj napriek niektorým menším zakopnutiam - polopatizmus a predvídateľný happyend, tvoria jeden s tých lepších životopisných filmov. Aj keď na to aby bolo emočné prepojenie filmu s divákom dokonalé, mi tam chýbala väčšia hĺbka v emotívne vyhrotených scénach, ale to je len taká malá banálna osobná pripomienka. (03.10.2011)

S Davidem Helfgottem a jeho rodinou bych se v reálném světě asi minula, ať už proto, že jsem narozdíl od jeho hyperaktivního, extrémně upřímného zaměření spíš klidný introvert, nebo proto, že jakkoliv mám vážnou hudbu ráda, existuje jistá hranice, za kterou už nerozeznám výborného klavíristu od geniálního. Co to má ale s hodnocením filmu Shine společné? Když nic jiného, tak ten prostý fakt, že filmová biografie člověka X je mnohem méně zajímavá, pokud vás člověk X nezaujal a netoužíte o něm vědět víc. A což o to, Geoffrey Rush mě hned v první temné scéně dostal, jenže když pak člověk čeká přibližně hodinu, než se děj zase vrátí k němu, nadšení to moc nepomáhá. (Zvláštní jak má občas Akademie tendence rozdávat Oscary hercům "hlavních rolí", kteří se však na plátně objevují méně než někteří herci rolí vedlejších. Dalším dokonalým příkladem je Hopkins v Silence of the Lambs.) Jakkoliv si tedy Shine svá vysoká hodnocení zaslouží, pro mě bude (bohužel) jen dalším z řady filmů, o jejichž kvalitách se objektivně nedá pochybovat, subjektivně mě ale za srdce nevzali. Z osobního hlediska tomuto filmu nicméně děkuju alespoň za jednu věc: za představení Geoffreyho Rushe širší (tedy neaustralské) veřejnosti. (23.01.2011)