Dva z onoho světa

♫ Zapište si to všichni za čepice, život je nejkrásnější učebnice... V roce 1962 se generace filmů tzv. nové vlny pouze začala rodit, některé scény v sobě ještě ukrývají budovatelský charakter a tak se samozřejmě Dva z onoho světa nemůže rovnat s filmovým muzikálem o dva roky mladším Starci na chmelu (rovněž z pera Vratislava Blažka). Nicméně docela zábavná, barevná a na svou dobu moderní retro komedie s Oldřichem Novým v hlavní dvojroli. Oceňuju především výborný soundtrack Orchestru Karla Vlacha a z pozice současného diváka taky dobový pohled na generační rozdíl v hudebním vkusu (moderní jazz vs. klasika). Mírně kritické srovnávání života a názorů dvou hudebních milovníků v ČSSR a z USA snad i trochu naznačovalo, že se brzy začne blýskat na lepší časy. Alespoň na pár let... 75% (27.09.2017)

Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. (23.12.2020)

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ (24.08.2014)

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. (04.03.2009)

2/10 Jak se spoustou vybornych hercu natocit opravdu hroznou agitku? Takto! To by clovek neveril, jak dolu se da jit - "v americe je blaze, ale ponekud draze..." neni nad poradnou akci Z kombinovanou s jazzem. Ale bylo tam par zapichu treba v podani Kopeckeho treba o stolicce ;] jinak opravdovy potrat (08.01.2007)