Dva z onoho světa

2/10 Jak se spoustou vybornych hercu natocit opravdu hroznou agitku? Takto! To by clovek neveril, jak dolu se da jit - "v americe je blaze, ale ponekud draze..." neni nad poradnou akci Z kombinovanou s jazzem. Ale bylo tam par zapichu treba v podani Kopeckeho treba o stolicce ;] jinak opravdovy potrat (08.01.2007)

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. (04.03.2009)

Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. (25.11.2012)

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ (24.08.2014)

Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. (25.01.2010)