48 hodín

Pro mě asi nejlepší film s Eddie Murphym. Kupodivu mu to s Nickem Noltem docela šlape. Jeden druhého vzájemně potřebují a i přes počáteční neshody si musí krýt záda, aby dopadli hledané vrahy. Ve filmu najdeme spoustu vtipných momentů. Akce není nijak závratná. Nakonec se ti dva sehrajou a vyšetřování se pohne. Na tu dobu je to dobré. "Budeš si přát, abys mě nepoznal. To si přeju už teď." (17.06.2019)

Možná je to jenom můj názor, ale podle mě tyhle buddy movies z 80. a začátku 90. let strašně zestárly. Byly doby, kdy jsem třeba Smrtonosný zbraně považoval pomalu za nejlepší filmy všech dob. Ale nějak už mi ty klišé, kdy jeden z dvojice je takovej a ten druhej je úplně pravej opak (obvykle navíc jeden běloch a druhej černoch), spíš lezou na nervy. A scénář taky neni zrovna na oskara. Tohle je prostě jedna z mnoha průměrnejch akčních komedií od průměrnýho režiséra Waltera Hilla - 3 hvězdy. (02.08.2014)

Průměrná krimikomedie, kde medvědovitý Nolte a ukecaný Murphy pobíhají po San Francisku, občas se střílí, většinu času se dohadují a párkrát Murphy zahlásí (v pozdějším Policajtovi z Beverly Hills to rozbalil výrazně víc). Snad jen s výjimkou návštěvy kovbojského baru chybí nějaká zapamatováníhodná scéna a je škoda, že kvalitní záporácké duo Remar-Landham nebylo využito víc. (10.01.2021)

No ty bláho! Já, taková jemná duše, štítící se jakéhokoliv násilí a drsného fyzického kontaktu a on ve mně nějaký film tak na 3 minuty málem i vyvolá chuť pořádně se konečně jednou porvat s některým z kámošů na ulici, až se příště sejdeme? Podtrhuji slůvko málem, ale stejně... to je vskutku slušné umění a Walter Hill jako rejža – rošťák, výtečník! Jeho filmy se na nic nehrají a baví mě. Sice jsem očekával po poslední velkolepé akci údernější závěr, než jen přátelské vtipkování v autě na téma poctivosti a stejně jako v Křižovatkách přišla jedna chvíle, kdy jsem se s konáním hlavní dvojice náhle vůbec neztotožňoval – a já zatím netuším, jestli si takhle Walter pohrává s divákem schválně, nebo prostě rád se svými hrdiny smýšlí daleko ujetější morálkou, než já – ale stejně jsem si další Hillův osmdesátkový biják hodně užil. Opět se mu podařilo vybrat výborné herce do osobité, zpočátku zdánlivě nespřízněné dvojice, která se s každou scénou stávala sehranější i sympatičtější a přestože se tentokrát děj nemotal přímo kolem hudby, nezapomněl Hill ani na své obvyklé zalíbení v ní. Po hudební stránce je zde totiž celkem slušně nadupáno, málem jako po té akční a atmosféra v nočních světlech i zákoutích velkoměsta má také svůj styl... a pak že výraz neo-noir prý nesouvisí s neony! :o) [85%] (11.12.2022)

"Sedím v base tři a půl roku. Mně se postaví, i když foukne vítr." Nerudnej polda a ukecanej vězeň. Jeden bílej, druhej černej a mezi nima rasistický vtípky z doby, kdy se lidi ještě mohli označovat trefnými výrazy a nikomu to nevadilo. Tehdy by policajti v Minneapolisu nezabili při zatýkání svatýho občana tmavý pleti George Floyda, ale zfetovanýho negra, kterej neuposlechl pokyny policisty. A nikdo by to neřešil. To je nostalgie. Ale vraťme se na stopu zločinu s Jackem a Reggiem, protože s nima docela je zábava a při občasný střílečce nikoho ani nenapadne se o ty dva borce bát. Tak zkrátka vypadaly pohodovky na začátku osmdesátek a já jsem si je už tehdy užíval. (31.01.2022)