Zlé časy

Tak tohle bylo opravdu "zlý". Ale hlavně scénáristicky. Postavy jednají často bez jakýkoli logiky děje. Prostě se potkávají a najednou jsou z nich přátelé nebo tým... Jasně, u Bronsona je člověk zvyklej na zvláštní jednání a ta role mu docela sedla. Ale všichni ostatní jsou prostě divný. V čele s postavou Coburna - jedna z nejhůř napsaných rolí v dějinách filmu... (21.03.2020)

Bronson přijede do nějakýho města, všechny zmlátí a ve finále se rozmýšlí, jestli zmlátí ještě jendoho chlapa a nebo se na to už vysere. Scénář hodný IQ Mike Tysona, ale co už, konec konců Bronson je drsňák a tahle role mu sedne a Walter Hill je filmař co by dokázal natočit filmovej hit i z předávání Zlatýho slavíka. Co mě ale fakt sralo byl zvuk. Přesněji řečeno, jestli zvukaři někdy slyšeli jakej zvuk vydává pěst co dopadne na ksicht nebo na solar ? Zjevně ne, protože údery pěstí tady zněly jako když stará Hrabánková dole v řeznictví pleskne na váhu 20deka rybího salátu. (11.11.2010)

Příjemným překvapením pro mě byl snímek Zlé časy, v němž tvrdé údery rozdává charismatický a na svůj věk stále ve fantastické formě vypadající Charles Bronson. James Coburn v roli jeho "manažera" umí potěšit, byť svoji postavou nevzbuzuje právě velké sympatie. Ze soubojů sálá i na dnešní poměry testosteron a ryzí mužnost, což je v době dnešních šampónků nedocenitelné. Příběh Zlých časů také potěší, takže nemám sebemenší problém s udělením čtyř hvězdiček. (25.01.2016)

Priamočiarosť je v tomto prípade v poriadku, určite sa na film lepšie pozeralo, ako keby sa tvorcovia pokúšali o niečo v štýle Podrazu, samozrejme nič proti nemu. Bronson rozdáva rany jedna radosť, len je trochu škoda, že ich akýmsi zázrakom skoro vôbec nedostáva aj on sám. Ale na druhú stranu sme mu pri každom súboji určite všetci držali palce, takže to až tak neprekáža. Aj pri tej romantickej linke, tam ale zase tak suverénny ani zďaleka nie je. Atmosféra tridsiatych rokov je navodená dokonale, Bronson a Coburn sú typologicky veľmi vhodne do svojich úloh zvolení. 70% (19.03.2020)

Svou krásnou atmosférou, jež dokřesluje navíc hudba, umělecky laděný vizuál a pozvolné tempo vyprávění o drobných osudech malé hrstky postav, náleží přesně do té skupiny filmů, které mám z americké tvorby 70. let nejraději. Když ještě navíc v druhé půlce zdařile přecházejí svou stylizací do neo-noiru, mohlo by to klidně vypadat z mé strany na pětihvězdu. Jenomže má to ne jeden, ale hned dva háčky: nikdy jsem příliš nemusel Charlese Bronsona (prostě mě nebaví a nebaví...) a odjakživa nesnáším box. Zatímco z herců mi své sympatie vynahrazoval alespoň ve vedlejší roli James Coburn, s boxem, kolem něhož se točí skoro celé dění, to bylo nepochybně mnohem horší. Není to zdaleka taková tragická nuda jako Zuřící býk, dost zdařilé je zde vykřeslení problémů mnoha lidí v době Velké hospodařské krize, byť podáno spíše na pozadí. I zmiňovaná pěkná filmařina a atmosféra mají také podíl na tom, že jsem se dodíval do konce s patřičným zaujetím. Jenomže co z toho, když mi zůstaly po celý čas ukradeny osudy obou hlavních postav (jak tuláckého bojovníka v pouličních zápasech, tak organizátora zápasů a věčného dlužníka v jedné osobě) absolutně ukradeny? Jeden z filmů, které mě formálně uchvátily, ale obsahově nechaly chladným... 65% (24.10.2020)