Seabiscuit
Réžia:
Gary RossScenár:
Gary RossKamera:
John SchwartzmanHudba:
Randy NewmanHrajú:
Tobey Maguire, Jeff Bridges, Chris Cooper, William H. Macy, Valerie Mahaffey, Dan Daily, Annie Corley, Michael Angarano, Sam Bottoms, Elizabeth Banks (viac)Obsahy(1)
Žokej bez domova, milionář, ztroskotaný kovboj a kůň Seabiscuit, to jsou hlavní hrdinové, kteří jeden ve druhém nalezli ztracenou naději. Naděje byly neuvěřitelné. Sen byl nemožný. A přesto se to přihodilo.Tento film vypráví příběh tří ztracených mužů - jsou to Johnny Red Pollard, mladík se zlomenou duší, Charles Howard , bývalý milionář a Tom Smith, starý kovboj - kteří se vzájemně našli a objevili naději v koni jménem Seabiscuit. Jejich osudy jsou s ním nerozlučně spjaty a kůň se stává nejpopulárnějším vítězem své doby. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (192)
Než začnu psát různá ale, tak -- hodně se mi ta slepenina líbila. A teď ta "ale", proč jen *** .... film je odshora nahoru :-))) plný klišé. Režisér (možná už scénárista?) se jej snažil pojmout jako skoro až dokument, používá přesná data, místa, jména reálných osob -- a když si pak najdete něco v hodně rozsáhlých materiálech třeba na wikipedii, zjistíte, jak moc překroucená ona historie byla. Na druhou stranu je příběh pojatý jako nepravděpodobná pohádka, tyhle dvě linky na sebe narážejí. Tři hlavní postavy jsou úplně archetypální: Americký milionář (když jsem dorazil, měl jsem 21 centů v kapse) je logicky úspěšný, protože je na prachy, ale v podání Bridgese je to lidumil skoro jako Matka Tereza. Trenér je poctivý rovný chlap, co vždycky mluví pravdu a je takový naivisticky přírodní typ, no současní ekoblouznivci určitě zamáčknou nejednu slzu. A samozřejmě, proti logice života, s tím uspěje i v nepřející době. A prosťáček žokej, loser od mládí do smrti, dělá jednu botu za druhou, a milionář mu všechno toleruje... pomalu jsem čekal, kdy ho adoptuje. U koníka taky ukazujou jen úspěchy, a že to třeba nebylo "když nastoupil, tak vyhrál", vědí jen pamětníci. A pak když se dozvíte, co se stalo doopravdy... .NO NICMÉNĚ jak jsem předeslal, líbilo se mi. :-) ()
"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. ()
Sportovní drama, které se snaží postihnout nejen příběh slavného koně, ale dává také do souvislostí historické skutečnosti období krize v Americe. To jej posouvá v kvalitách výš, než je "obyčejný" sportovní film. Díky nutnosti ukázat všechny souvislosti je první půlhodina trošinku zdlouhavá a správné tempo film chytá až když se vítězný tým dá dohromady. Od té chvíle je to ovšem zážitek řadící se k nezapomenutelným. Film podle skutečného příběhu nabízí především skvělé herecké výkony celého "vítězného týmu" a také - netradičně - dva emotivní vrcholy, které mám u podobných filmů tak rád :) ()
Základní poselství snímku poněkud rozmlžuje podivná roztříštěnost snímku, která zároveň anatomizuje ústřední příběh a umenšuje prostor pro diváka. Pásmo dokumentárních vložek smíšených se sondami do příkladných sociálních realit a s obrazy v pozicích nepřímých charakteristik, elipsami (rafinovaně redukujícími život na sled sociálně podmíněných kroků) a nepochopitelně i zcela anorganickými scénami, které brání, aby film promluvil zpříma a ke komukoliv. Koho asi tvůrcové mínili oslovit současně scénou z nevěstince, dostihovými závody, meditativním usebráním u ohně, historickými komentáři a revokacemi dětinství většiny zúčastněných? Tak se divák zároveň ocitá v encyklopedii, filmu pro děti a mládež i v pozdně naturalistické revizi osvojených dějin. Z tříště nelze vydolovat charakter – jen karikatury, a to je o to tragičtější, oč významnější je ono sdělení – tedy že žádný úspěch či účel neurčuje hodnotu živé bytosti – že všichni jsme stejně cenní i závažnější již proto, že žijeme. A že tohle všichni potřebujeme slyšet. ()
Je to moc roztomilá pohádka o nezdolnosti a několikanásobném vzestupu po drtivém pádu, dokonce i s mírnou vzdělávací linkou o hospodářské krizi. Máme tu koně v běhu a vítězství outsidera, další provedení obíbené variace na Popelku. Příběh je jednoduchý a čistý, scenárista osekal četné podstatné odbočky a zjednodušil linii historky, která ve skutečném životě byla mnohem spletitější a mnohoznačnější a neměla zdaleka tolik pohádkových motivů. Právě proto tento starosvětský film působí hřejivě jako hrníček kakaa s mísou koláčků. SHRNUTÍ: Největší vítězství není vždy vyhrávat, ale prohrát, zvednout se a pak teprve zvítězit. ()
Reklama