Seabiscuit - Dupot koní

Film, který přes nespornou Maguireho auru (a zvlášť po jeho úspěchu se Spider-manem), nedošel v našich luzích a hájích nijak zvláštní publicity, natož uznání, které by si zasloužil. Tobey je, jak to už předvedl například v Pravidlech moštárny, herec s maximálním citem pro postavu a tady v roli opuštěného kluka, který se plácá od jednoho koňáka ke druhému, až konečně najde tu "správnou stáj" a to i s koněm, který se mu v mnohém podobá, opět dokazuje, že umí. Dojde i na velmi dojemné okamžiky, které ale nejsou natočeny prvoplánově vyděračsky. Jeff Bridges tu byl taky moc dobrý a nesmím zapomenout na skvělého Williama H. Macyho v roli zuřivého reportéra. (27.01.2005)

"Niekedy sú kôň a muž zranení - vtedy si rozumejú EŠTE viac." Niekedy je pre muža horšie zlomiť si srdce, ako kosť a niekedy stačí iba VERIŤ, že to má zmysel. Strhujúci príbeh o nádeji, príliš veľkom žokejovi, príliš malom koňovi, príliš starom trénerovi, príliš excentrickom majiteľovi a dobe, ktorá si žiadala hrdinov. (26.10.2004)

U podobně laděných snímků se většinou mění prostředí, ve kterých se odehrávají, ale jejich vyznění je totožné. Tady aspoň chybí „povinná scéna“ s rodiči a navíc je tu dostatečně zdůrazněn i prvek selhání. Chvilku jsem byl v nejistotě, protože trvalo než se příběhové linie propojily. V mžiku si však sednou a dál už film působí sebejistě a optimisticky si jde za svým, takže jsem se jím nechal strhnout. Jen jsem si po celou dobu nedokázal zvyknout na rezavého Tobeyho Maguirea. (10.09.2018)

Velmi povedený film z prostředí, které mě osobně není nijak blízké (znám ho pouze z knížek Dicka Francise), ale přesto mě příběh zaujal, možná i tím, že to není opravdový "sportovní" film. Hlavní linii vyplňuje spíš vztah všech zůčastněných - zejména majitele, trenéra, žokeje a v neposlední řadě i koně a to, jak jsou si navzájemn prospěšní a jak úspěch, nebo třeba jen malinký pokrok se odráží na všech ostatních. (09.07.2005)

"Lodní suchar" se mi opravdu netrefil do vkusu. Ale i kdybych byl hodně naladěn, tak na víc jak 3 * by to nebylo. Je to jeden z těch filmů u nichž máte pocit, že jsou vyrobeny v nějakém generátoru. Generátoru situací, herců, scénáře a zejména hudby. No byl tam jednou Moby nebo co to bylo, ale jinak klasický motivy ke klasickým situacím, které jste už slyšeli (a viděli) milionkrát. Další kapitolou je kamera, nerozumím tomu technicky, ale je to ten typ, kdy je vše nasnímáno tak, že máte pocit, že jste si dali PCP. Vše je takové narůžovělé, teplé barvy, oblé hrany. Naprostá ztráta jakékoliv autentičnosti a syrovosti. Hrdinu opouští rodiče či mu kůň valchuje nohu a vy máte pocit, že se tomu tak dějě v domečku pro panenky. Ne fakt né. (26.01.2008)