Réžia:
Roberto RosselliniKamera:
Ubaldo ArataHudba:
Renzo RosselliniHrajú:
Aldo Fabrizi, Anna Magnani, Marcello Pagliero, Nando Bruno, Maria Michi, Harry Feist, Giovanna Galletti, Eduardo Passarelli, Amalia Pellegrini (viac)Obsahy(1)
Ťažiskové dielo talianskeho neorealizmu zachytáva členov antifašistického odboja skrývajúcich sa pred nacistami v Ríme. Film sa vyznačuje až dokumentárnou autentickosťou, bol nakrútený čiastočne metódou improvizácie v prvých dňoch po skončení vojny s nehercami a v reálnych exteriéroch zdevastovaného mesta. Hrdinovia filmu, vodca odboja Giorgio Manfredi, tehotná slobodná matka Pina, katolícky kňaz Don Pietro, dokonca i skupina detí, sa snažia odolávať nacistickému nebezpečenstvu. Film zachytáva dopad vojny na životy obyčajných ľudí a je nielen majstrovským dielom zlatého fondu kinematografie, ale aj historickým dokumentom jednej dejinnej epochy "večného mesta". (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (81)
Bohužel, chápu poselství filmu, ale neproniknul jsem do něj. Prázdné dialogy a obrazy se střídají s poutavými až napínavými výjevy, což má za následek silně rozporuplné pocity po zhlédnutí. Je až nespravedlivé dávat procentuální hodnocení filmu, který si dal za úkol "ukázat", ale pro mě tentokrát jen za lepších 50%. Když budu mít možnost, rád dám druhou šanci, ale jinak zatím s Rossellinim společnou řeč nenacházím. ()
Zajímavý film (i když dost smutný). Téma druhé světové války mě rozhodně zajímá a tento film ho zobrazuje dost realisticky. Ať už zde hráli jak herci tak amatéři, nebo ne, jejich výkony jsou autentičné a uvěřitelné. Jedinou výtku bych měl k tomu "otci" malého kluka, jehož příběh byl jaksi nedořešen (poslední pohled nato, jak odváží jeho přátele, ukrytí za rohem a pak nic). Ale jinak se mi film líbil a závěrečná scéna na ty malé kluky byla moc hezkou tečkou. Z mého pohledu jsou to 4*. ()
Tento film si zaslúži absolutórium už len za to, kedy bol natočený. Od plného počtu ho delí len ten typický taliansky afektovaný výkon, ale myšlienkami a exteriérom je to v podstate živý dokument. Všetko sa totiž odohráva na miestach, kde sa toto všetko odohrávalo len nedávno – nemecká okupácia skončila len pred pár mesiacmi, Mussoliniho telo na kandelábri ešte ani nevychladlo... Scéna so smrťou utekajúcej Magnani ostáva jednou z najznámejších v dejinách filmu. ()
Rossellini nakrútil bezprostredne po skončení vojny polodokumentárnym spôsobom (z nedostatku iných možností) priebeh jej záveru v robotníckych štvrtiach Ríma. Na filme si najviac cením jeho autenticitu, ktorá nevyplýva z toho, že sa nakrúcalo v neupravených exteriéroch, ale aj preto, že mnohé scény vo mne budia dojem nakrúcania skrytou kamerou. Minimálny odstup od vojnových udalostí samozrejme spôsobil istú heroizáciu príslušníkov odboja a zosmiešňovanie nacistov. Na druhej strane stojí výkon Anny Magnani, ktorý, pokiaľ viem, už neprekonala. Napriek mnohým desaťročiam od nakrútenia pôsobí Rosselliniho dielo dodnes sviežo a úspešne odoláva zubu času. ()
Roberto Rossellini byl velice rychlý. Myslel jsem, že podobné filmy vznikaly až s několikaletým odstupem, ale on začal točit ještě během osvobozování Říma. Film je velice silný, ale pokud to má být jeden ze základních neorealistických filmů, tak zas natolik výborný mi nepřišel. Ale co já vlastně vím o neorealismu...? ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (18)
- Snímek se začal natáčet pouhé dva měsíce po osvobození italské metropole. (contrastic)
- Pro roli, kterou ztvárnila Anna Magnani, byla nejprve zvažována Clara Calamai. (Kulmon)
- Rosselini použil nacistické válečné zajatce jako kompars, aby docílil větší věrohodnosti filmu. (Kulmon)
Reklama