Milovníci hudby

Příběh podřízený HUDBĚ - a hudba podřízená PŘÍBĚHU. O tom, že géniové to nemívají jednoduché ... sami se sebou, ani se svým okolím (a naopak). "Milovníci hudby" nejsou z těch, které bych musela vídat každý týden ... nejspíš proto, že jsem nepropadla kouzlu tónů, které jim dodávají ten pravý emocionání náboj - přesto vnímám jejich sugestivní atmosféru, oceňuju jejich provokativní hrátky a uznávám jejich výjimečnost ... i jejich šílenství, tudíž nehodlám nikterak zpochybňovat jejich kvality. (20.03.2015)

Tuš lóži klasiků. Hold vzdáš, kdo tvému talentu mecenáš. Jen výš a výš. To je to, o čem drahně sníš. Ty víš, že skrz své múzy čníš. Tak pozvedni svou číš, slova chvály uslyšíš. Svou duši do všech koutů roztřepíš. Démony nitra marně vyháníš, trpíš, tóny libé neztišíš, génia v sobě nařasíš, koncertní sály vášnivou strunou omámíš, publikum do výšin i hlubin přivádíš. Příběh příběhů oslovuje, osvobozuje, duši vysvobozuje, v díle díl nostalgie i šílenství vábí, hřímá a svou auru k světu obraz světel, stínů jímá. (20.03.2015)

Poněkud fetišisticky symbolický instruktážní film o tom, proč se homosexuálové nemají ženit. Spojte chandru široké ruské duše s homosexuální vykořeněností, umocněte to rozervaným nitrem umělce a přidejte společenské poměry nepříliš nakloněné nekonformním individualitám. Vše smíchejte a vložte do rukou 43letému režisérovi a koproducentovi Kenu Russellovi (jinak také fotograf, tanečník, profesionální voják, scénárista, herec, kameraman, střihač, zvukař - co všechno ten člověk za život nedělal). 36letému homosexuálovi Richardu Chamberlainovi svěřte hlavní roli a je vymalováno. O zbytek se postará fantastická Čajkovského hudba. (11.08.2012)

Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň... (27.02.2014)

Ľudia nadradzujú intímny život človeka nad jeho ľudské či dokonca umelecké kvality. Človek je zbytočne veľkým géniom, keď nemá „ten správny“ intímny život. Práve takúto nebotyčnú stupiditu nám chce režisér pripomenúť a keďže ľudia sú sprostí stále, film na aktuálnosti nič nestráca. Máte radi hudbu z Labutieho jazera? Potom by vám nemalo vadiť to, či Čajkovskij šukal s veveričkou (alebo kým). Presne táto otázka a táto odpoveď bola motiváciou k vzniku filmu. Russellova záľuba v iracionálnych víziách sa tu kongeniálne snúbi s Čajkovského dekadentným romantizmom (i keď je pre mňa záhadou, prečo sa nazýva dekadentný). Výprava a kostýmy sú skvostné, flashbacky vytvárajú dostatočný priestor na uplatnenie nádhernej hudby. Postupne do idylického príbehu preniká nemilosrdný naturalizmus, ktorého scény akoby maľoval Henri Gervex (Návrat z bálu, 1879 alebo Milenecká hádka, 1887), no a k záveru už režisér usúdil, že nastal čas byť k divákovi nemilosrdný. Tak mu treba. (10.09.2022)