Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem

I když dávno milujete film a je pro vás něčím důležitým, s Martinem Scorsesem si tuhle lásku můžete uvědomit naplno. Věnuje se filmu od jeho počátků až do 60. let a dělá tak se skutečnou láskou, která se přenese i na vás. Filmy si podobnou pozornost zaslouží, protože je to něco, co nás ovlivňuje, co nás provází, co nás vysvětluje. A Martin Scorsese to podává cestou, která je úchvatná. (28.02.2015)

Scorsese má úžasné charisma a jeho poučenému, humorem proloženému povídání o filmech bych dokázal naslouchat dalších pár hodin. Během svého výletu do dějin americké kinematografie zmiňuje všeobecně profláknuté tituly spíše sporadicky a mnohem více prostoru věnuje filmařům méně známým, ale srovnatelně významným (část z nich trefně nazývá „smugglers“ – pašeráci). Jde tedy o velice poutavé povídání (a podívání) i pro ty, kteří si myslí, že o filmech již něco vědí. 90% (28.10.2008)

Scorsese se zde projevuje jako regulérní filmový fanatik. Vybral zde samé mě absolutně neznámé snímky, samozřejmě kromě Kanea, a filmů od Kubricka. Lituji, že žádný z těchto filmů nejspíš ani neuvidím. Bylo potěšením sledovat jednoho z největších žijících režisérů vzdávat poctu starým mistrům. Jeho komentáře mě utvrdily v tom, že to nejdůležitější ve filmu se stalo ve 20. století a nyní už asi žádné nové revoluce očekávat nemůžeme. (12.02.2007)

Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem provádí diváky zejména těmi filmovými výtvory, které nějak poznamenaly jeho samotného. Na poli čtyř hodin ukazuje svou vášeň pro film (první knihou, která ho jako malého ucvhátila, byla Obrazová historie filmu, Deems Taylor) a díla, která ovlivnila nejen jeho tvorbu, ale světovou kinematografii celkově. (01.09.2010)

Marty mluví o svých oblíbených filmech a mluví se zanícením a nadšením sobě vlastním. I ta struktura se mi líbí, je Američan a vyrůstal na amerických žánrovkách (převážně) které se v době jeho mládí rekrutovali z gangsterky, muzikálu a westernu (možná je škoda, že právě ten nikdy netočil). Čili je logické kolik času jim věnuje. Je hezké, že se zastaví u šedesátek a své souputníky už nehodnotí (i když ty čtyři hoďky jsou pořád málo). Nicméně podnětů zůstává hodně a já rozhodně doplním to neviděné od Minnelliho, Tourneura, možná Sirka. (05.06.2021)