Jak se krade milión

Zlatá šedesátá! Nízké hodnocení na CSFD ukazuje, že už jsou bohužel nenávratně pryč. Nicméně, nenechte se odradit filmovými negramoty. Ostatně většinou se ve svých komentářích nevyrovnávají s filmem, ale se současností. Tento film je ovšem obraz socialistického realismu, jako když vyšije. Paráda. Atmosféra plná absurdity, kontrastů a dobového kýče. Výborný Hrušínský, jehož hlas příběh vkusně glosuje. Závěrečná pointa plná deziluze, jen snad trochu přehrávaná. Plně srovnatelné s tehdejší klasikou jako "Hoří, má panenko" či "Bílá paní". (28.07.2011)

4 už jen za tenhle projev. :-D -> "Ten, kdo dnes krade, okrádá stát a to jest sama sebe. Vzniká nová morálka, která vede k novému pojetí vlastnictví, a tak je třeba vidět, že nepoctivost je jeden ze základních přežitků minulosti. Naši lidé nejsou již dneska tím, čím byli před dvaceti lety. Novým uspořádáním společnosti je postupně odstraňováno úzké sobectví a hrubý egoismus .... - Ježišmarja, co to plácám? Vždyť to na mě poznaj. Do čeho mě to ten idiot navrtal? - ...,že jsou mezi námi takoví, kteří ulamují z našeho společného krajíce a brzdí v našem rozkvětu a... a tím končím." (15.02.2021)

Tento film měl dobrý potenciál, dobrou šanci, státi se známou oblíbenou komedií, bohužel to dopadlo v konečném výsledku tak nějak neslaně-nemastně, šance tedy byla nevyužita a líto mi bylo i pana Hrušinského, který se tohoto filmu zúčastnil. Možná kdyby ho točil někdo jiný, a kladl se důraz na něco jiného těžko říct...Ke konci už jsme si už jen přál, aby film co nejrychleji skončil. Svým tématem (rozkrádání, závist, celostátní průměr, vyšší o celé dvě stovky atd) je film aktuální i dnes, zatímco dnes se krade v daleko větší míře a také o dost častěji, dřívě to tak nějak byla běžná věc nás všech. Nej scéna byla, jak stále jen malý bezvýznamný účetní Šafránek kázal něco o morálce, poctivosti a socialismu jako takovém, podobně jako dneska čelní představitelé napříč celým politickým spektrem (např. o demokracii) a mezitím se všemi možnými beztrestnými způsoby obohacují na úkor celé společnosti:-) Kdo nekrade, okrádá svou rodinu, platilo, platí a bude platiti zřejmě i nadále:-) Zajímavý komentář, který mi mluví z duše : Tosim. Komentář zde jako 10 v pořadí... (20.02.2010)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Docela to podivný počin Rudolfa Hrušínského v době vrcholu jeho kariéry zúčastnit se v hlavní roli průměrné komedie... jen jsem na rozpacích, zda byla větší šílenost Vražda po našem nebo tohle. Trochu je mi líto zlodějů, kteří se bez větší opatrnosti dokážou prozradit hned tím, že při placení jednoho nápoje v baru vytáhnou celou sérii bankovek, ale jde o parodii, tak budiž. Pár momentů skutečně hezkých (hlavně zkouška orchestru a hudební vložky z kavárny), ovšem jako celek průměr. Závěr z pozice hlavního hrdiny total absurdum, z pozice lidí úplně realistický. Nejkrásnější 3 minuty filmu: sólo pro Martu Kubišovou a její píseň Čekám. Jinak mě zarazily docela okaté technické nedostatky (pár náhlých střihů, které působí jako pěst na oko nebo silný nevyvážený hluk zejména na pouti, kde zní popři křiku několik písní najednou). (07.08.2017)