Jak se krade milión

I na svou dobu poměrně sžíravá satyra na socialistickou všednodennost, která se ale bohužel v určité chvíli zvrhne ve frašku. Přesto si jí dovolím hodnotit výše než většina zde. Není to "čistá" komedie typu "Bílé paní" a od počátku je v tom daleko více synchonizování. Závěr je pak dokonale absurdní a svou bezvýchodností to připomíná filmy natočené těsně po ruské okupaci, například Schormův "Farářův konec". Celkový dojem: 80% (12.12.2020)

O genezi tohohle film vím prdlajs (a schválně jsem si nic nedohledával), ale sedmašedesátej rok je z něj cítit na sto honů. Není revoltou úplně prodchnut a je v lecčems skoro soudružsky smířlivý, ale zmar osob, které je ocejchované šestnácti stovkami brutto a náznaky všeobecného morálního úpadku, z něj cítit jsou. Když připočtu pár scén, okatých odkazů na (S)sladký život a orgastické výjevy pražského života kořeněného Olympicem a Apollem, kdy jsem skoro pochyboval, že se dívám na český film s Hrušínským, a ne na nějakou Antonioniho etudu z období circa „Zvětšenina”, které jsou v českém filmu i dnes velmi vzácné, nutno hodnotit veskrze kladně, nejen za odvahu. To, lahodné herecké výkony s klasicky minimalistický Hrušínským (dokonalé vnitřní monology!) a tetkovatou Budínovou ale nepřebije jisté nedostatky. Nejsmutnějším z nich je mdlé tempo první poloviny filmu, kdy jsem byl v pokušení film zazdít (a jsem rád, že jsem to neudělal - ke konci dostává hrdina docela kouř), méně výrazným jsou některé jakoby režisérsko-scénáristické disharmonie (vyvážené skvělými hláškami jako „...kolik to stojí? přece nekradu...” (Hrušínský), či „já už nechci spát se strašidlem” (Budínová) jen částečně). Film jsem určitě neviděl naposledy, ale zatím na 3 (a půl). (27.02.2012)

Vcelku jen velmi průměrný film, který stojí vlastně jedině na charismatu Rudolfa Hrušínského, taková ta neškodná dobově oblíbená (a žádaná) společenská satira. Čeho by se ale tehdejší divák nenadál, je ten neobyčejný vizionářský rozměr díla, Jak se krade milión nevědomě tak pěkně popsal privatizační éru 90. let a vlastně i aktuální dnešek. Jen dnes už není takový problém s utrácením zpronevěřených/ukradených částek... (20.04.2013)

"Člověk je bohatej teprve tehdy, když si může koupit to, co vlastně vůbec nepotřebuje." Stačí dvacet let budování fasády poctivce, pak jedno šlápnutí do ... na minu a milionář v ilegalitě je na světě. Přiznávám, že jsem se bavil, když účetní Šafránek statečně bojoval se svými vnitřními démony, když si hrál v obchodech na cizince, když rozjel pařbu s Olympicy nebo když hloubková kontrola odhalila jeho hrubá pochybení. Dokonalý bylo taky zoufalý hledání možností legálně utrácet. A snad si nebudu muset nikdy vyčítat, že jsem svoje děti vychoval k poctivosti. To bych si neodpustil. (14.12.2021)

Ačkoliv je film poplatný době a zcela otevřeně ukazuje, jak peníze kazí člověka (psychicky ho rozdeptají, strhnou k bujarému nočnímu životu a vůbec ke všemožným kapitalistickým manýrům), tak - možná nechtěně - ukazuje zajímavé aspekty tehdejšího stavu společnosti. Jakkoliv mi je názor "kdo je bohatý, je podezřelý" proti srsti, bylo tehdy všechno takové jednodušší. Aby pak neměli ti jednodušší navrch... Nejzásadnější názor z filmu, který si mi vryl je: "bohatý je člověk tehdy, když si kupuje věci, které nepotřebuje..." (03.01.2014)