Kruh

Tenhle horor má vynikající atmosféru a dokáže jí ještě dokonale budovat a závěrečná scéna nemá chybu, ale nemůžu se ubránit dojmu, že to neni až zas tak skvělý, protože jsou okamžiky kdy film poleví až moc a lekaček je taky pomálu, vlastně nejsou prakticky vůbec, to v porovnání s nenávistí nemůže obstát, ale zachraňuje to herecký výkon naomi Watts a ta opravdu skvělá atmosféra (03.11.2006)

Klasické hororové schéma nepřekvapí, nicméně Verbinski a Zimmer vykreslili atmosféru děsu natolik dobře, že při jedné z posledních lekacích scén "plížením z televize vpřed" mé tělo málem předčasně opustily exkrementy. Pamatuji časy, kdy bylo ve videopůjčovnách spousta kazet, po jejichž zhlédnutí jste nezemřeli za sedm dní, ale nudou již po pár minutách.. (14.10.2008)

Japonskou verzi jsem sice neviděl (a dle zdejších ohlasů to asi ani neplánuju), každopádně tento americký remake mě nadchl natolik, že jsem si kdysi dokonce sehnal a přečetl (velmi chytlavou) knižní předlohu od Japonce Suzukiho. A víte co? Ačkoliv američtí tvůrci oproti knize nemálo věcí pozměnili (včetně pohlaví hlavní postavy či třeba podoby konce), udělali skvělou práci. Kruh ve své postatě není typickým hororem. Značnou část projekce jde spíš o takové deadlinem vpřed poháněné „detektivní“ vyšetřování s ozvěnami něčeho zlověstného. Napětí graduje postupně a divák si vychutnává to hlavní, kvůli čemu se ke Kruhu já osobně opakovaně vracím, tedy ATMOSFÉRU. Znepokojivou, tajemnou, děsivou. K zúčastněnému sledování napomáhají i postavy, zejména (ne)matka v podání Naomi Watts a nezdravě působící syn Davida Dorfmana. A samozřejmě nemůže chybět Samara a je celkem jedno, kolikrát ji už někdo zparodoval, nic to nemění na faktu, že patří k těm nejlepším žánrovým postavám vůbec. Můj nejoblíbenější hororový kousek. (17.12.2007)

Kruh je jeden z nejlepsich hororu a krom toho, tenhle americkej remake prekonava original. Kdo by to byl do Verbinskiho rek. Ze zacatku to sice spis vypada jak dil Scary Movie, dve kamaradky placaj kraviny a cumi na tv, ale z tohohle omylu vas Verbinski brzo vyvede. Hlavni klad spociva v tom, ze tu neni nejaka prisera nebo tak a vetsinou se jen pracuje s ubyvajicim casem a spoustou napinavejch a atmosferickejch zaberu a spousta tech detailnich zaberu, na vodu, na ruku atd., udelaj daleko vic, nez nejaka digitalni prisera. Navic je film docela originalni, kdyz teda nebudu pocitat to, ze se jedna o remake. Naomi Watts hraje vystrasenou fakt dobre, skvele do filmu zapadla. On by se vlasne film dal ukoncit v momente objeveni studny, tj. nekdy v 90 minute, jenze teprve na konci se vysvetli co a jak funguje. Po prvnim shlednuti me tak nezaujal, ale ted je to jednoznacne 5*. (19.09.2006)

Bolo to 20 rokov dozadu, keď som sa ako tretiak na ZŠ prvýkrát dopočul o existencii tohto diela. Toho spektra príležitostí odkazovania na popkultúru nebolo tak veľa, minimálne z môjho uhla pohľadu & veku a lokálnych možností toho času. Väčšina referencovala maximálne hudbu, videohry boli na minime (z logických dôvodov, aj keď paradoxne zároveň silnou súčasťou) a filmy boli taktiež dosť pozadu, nakoľko si mohol schrúmať akurát to, čo išlo v TV (tiež pár rokov po a s DVD zbierkami tu bol tak jeden, dvaja spolužiaci), lebo pretože 7-8-9 ročné batoľa asi nepôjde do kina na Nezvratný osud, všakže? Tých filmov, na ktoré veľmi presne spomínam, že oplývali pomerne veľkou silou hovoreného slova, boli okrem Nezvratného osudu najmä séria Scary Movie, Saw, Väzeň z Azkabanu, Requiem či 3:15 zomrieš. A, samozrejme, nočná mora všetkých školopovinných detí v ranných nultých rokoch – Kruh. Ten si spomedzi nich vydobyl priam až legendárny, kultový status. Každý o počine neustále rozprával ako o najhoršej, najstrašidelnejšej veci, ktorá sa dá vidieť. A teraz, aj retrospektívne a aj po pozretí, usudzujem, že Kruh z nich vtedy reálne nikto asi nevidel :D, čo takým veľkým prekvapením zrejme nebude. Sila tohto "varovania" vo mne ale pretrvávala roky a odhodlať sa naň bolo úspešné až teraz, čo koniec-koncov ľutujem. Filmársky vskutku pôsobivé a precízne, s dokonalou kamerou, adekvátne ráznym zvukom a hudobným podfarbením, prekrásnou Naomi Watts, absolútne nádherným dych-berúcim vizuálnym štýlom vďaka tmavo-modro-zelenému filtru (bez gradingu v postpro), bravúrne zvolenými lokáciami (z farmy Morganových som hotový doteraz), skvostnou gradáciou (i keď finále trochu slabšie), nespoliehaním sa na ľakačky (ale budovaním napätia skôr skrz desivú obraznosť) a nesmierne vťahujúcim príbehom (nespomínam, kedy naposledy ma niečo tak skalopevne uchopilo do sedačky s túžbou vedieť a odkrývať viac a viac). Dal som práve rovno maratón so zvyšnými štyrmi filmami (plus kraťas) a pociťujem ľútosť, že som čaro Kruhu na vlastnej koži spoznal až o vyše dve dekády neskôr a nie práve v období, kedy mu najviac pasuje – early 2000s. Trestuhodné premrhanie... (x) (x / x) (x) (x) (25.04.2024)