Vtáci

Ptáci jsou pořád tak senzační, jaké jsem si je pamatoval, přímo radost na ně pohledět. Asi nejvíce obdivuji to postupné budování atmosféry a to, jak plynule se film přehoupne ze zajímavého vztahového dramatu plného sympatických postav do nelítostného thrilleru, v němž se bojuje o život. Každá scéna s ptáky je nejen neskutečně napínavá, ale zároveň také ještě napínavější než ta předchozí, takže úžasně mrazivý útok na školáky za několik minut trumfuje "ptakokalypsa" ve městě, kterou později překonává několikanásobný hororový finiš v domě. Technická stránka filmu je stále nesmírně působivá a jestli na někoho působí zastarale, tak prosím, jen ať působí - mně Ptáci nahánějí hrůzu dál a zřejmě pořád budou. (27.04.2016)

PTÁCI jsou značně nestandartní horor. Jednak jsou v první polovině přes několik předznamenání blížící se hrůzy prakticky nehororoví a působí dojmem klasické hollywoodské romantické komedie s hravou, za vlasy přitaženou zápletkou a s chytrými a vtipnými postavami a dialogy, druhak jsou strašně ukecaní a třeťak se úplně obejdou bez hudby (kterou jsem u hororových scén dost postrádal). Podobně jako v PSYCHU je hlavní hrdinkou městská žena, která se na začátku filmu vydává kvůli muži na cestu z města, přičemž mimo město jí zkříží plány něco, s čím vůbec nepočítala, a ocitá se v ohrožení života. V druhé polovině se pak rozjede série hororových scén ptačích útoků s několika pamětihodnými záběry (ptáky obsypaná dětská prolézačka, hořící městečko z ptačího perspektivy, závěrečný záběr odjezdu). V důsledku vám díky první vztahové polovině záleží na postavách a o to víc si užijete tu druhou, hororovou/katastrofickou. (08.01.2017)

Věřili byste, že původně jsem tak skvělému filmu udělil pouhé tři hvězdičky? Považuju to za jednu ze svých největších chyb na ČSFD. :-) Ale vím, čím to bylo. O Ptácích se všude píše a mluví jako o horroru a tím tak docela nejsou. Hitchckock netočil ani tak horrory, jako krimithrillery s psychologickým přesahem. Ptáci se tomu vymykají tím, že antagonistickou sílu nezosobňuje žádný člověk s čitelným zločinným motivem, ale hejno opeřenců, kterým ruplo v bedně. Takže tu máme iracionální prvek a proto zavádějící označení horror. Přitom v tom filmu nejde (JEN) o to, co na nás odkud vybafne, jako spíš o to, jak zamíchá přírodní pohroma životy a vztahy jednotlivých postav, které nám byly před tím tak důkladně představeny (k prvnímu útoku dojde až po hodině filmu). Takže nečekejte horror, ale katastrofický thriller uzavřeného prostředí. 100% (13.06.2006)

Objavný katastrofický "horor" v ktorom sa nič nedeje a predsa sa niečo deje. Napriek zastaralému looku stále fascinuje pretrvávajúca obavu zo záhadnej inzultácie matky prírody. Skrz povrávačky o hrozbe príchodu rozdivočených vtákov a ich netušené kolektívne nálety Hitchcock navodzuje dusnú klímu plnú napätia, ktorú vytvára pomocou etapového odkrývania fabule. Najskôr bedlivo mapuje terén, popritom podrobne vykresľuje profily postáv, so zlom nakladá v náznakoch čo vyvoláva dostatočný príval stresu i paniky a nakoniec už len servíruje číru beznádej živenú nevedomosťou; samozrejme dnes už iba v rámci onoho fikčného sveta. Aj keď som sa nebál ani minútu a napočítam kľudne 5-6 (keď nie viac) silnejších počinov z dielne A.H., tak "Birds" si kvôli nesmiernej pedantnosti a vtedajšej originálnosti nedovolím nevyzdvihnúť. (11.08.2011)

Bez zaváhania plný počet. Nejde o to, že Hitchcock horor vie, ide o to, že aj hororový Hitchcock je Hitchcock. Osobne mi Vtáci sadli takmer viac než čiernobiele Psycho. Zápletka je banálna, ale s podporou v dobe vzniku extrémne luxusných a účinných efektov je využitá len na ako základ pre tienistú psychologickú nadstavbu a hlbšie prekreslenie vynikajúcich charakterov postáv. Jediný problém tkvie v tom, ako sa do filmu nemilosrdne zahryzol zub času. Hitch opäť volí odlišný prístup než je bežné, a tak môže expozícia (zhruba 50 minút) pôsobiť útrpne a zbytočne rozvláčne. Dialógy na úrovni, štipka nadhľadu a skvelá Tippi Hendren však spoľahlivo zaženú nudu, a gradujúce napätie je rovnomerne rozložené do celého filmu, čím sa z neho nestáva zbesilá jazda, ale pôsobivý kompromis medzi vzťahovou lyrizáciou a thrillerovou dynamikou. Navyše tu nechýba silná expresívnosť, ani surovejšie hororové scény. Kto sa sťažuje na nedostatok napätia, mal by si uvedomiť jednu vec - v tomto filme nie je takmer žiadna hudba; Hitchcock dômyselne buduje tiesnivú atmosféru aj bez svojich klasických skladateľov. Pomedzi to záblesky režijnej geniality (scéna v telefónnej búdke s vodou), Hitchovo opäť neprehliadnuteľné cameo v úvode a kompozično-scénicko-výtvarne úžasný panoramatický záverečný záber spojený s otvoreným koncom. Uzatvárajúca téza: invazívny zvierací horor po hitchcockovsky, so všetkým, čo k tomu patrí, ktorému nechýba korenie v podobe vítanej invencie, a ktorý po dekády inšpiroval (a stále inšpiruje) subžánrových zástupcov - odpisovali od neho aj režiséri ako John Carpenter či Frank Darabont. 95% (29.04.2014)