Vtáci

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Velká většina lidí zná jen dva Hitchovy filmy: Psycho a Ptáci. A přitom Ptáci jsou jeho nejpřeceňovanějším snímkem, který je s každým dalším zhlédnutím méně a méně působivější. Jsou zde geniální scény, zejména ty hromadné se skutečnými sedícími ptáky (čekajícími na kořist), zato vadí ti animovaní a také přílišné množství opravdové nudy. (14.06.2024)

Věřili byste, že původně jsem tak skvělému filmu udělil pouhé tři hvězdičky? Považuju to za jednu ze svých největších chyb na ČSFD. :-) Ale vím, čím to bylo. O Ptácích se všude píše a mluví jako o horroru a tím tak docela nejsou. Hitchckock netočil ani tak horrory, jako krimithrillery s psychologickým přesahem. Ptáci se tomu vymykají tím, že antagonistickou sílu nezosobňuje žádný člověk s čitelným zločinným motivem, ale hejno opeřenců, kterým ruplo v bedně. Takže tu máme iracionální prvek a proto zavádějící označení horror. Přitom v tom filmu nejde (JEN) o to, co na nás odkud vybafne, jako spíš o to, jak zamíchá přírodní pohroma životy a vztahy jednotlivých postav, které nám byly před tím tak důkladně představeny (k prvnímu útoku dojde až po hodině filmu). Takže nečekejte horror, ale katastrofický thriller uzavřeného prostředí. 100% (13.06.2006)

V čase vzniku snímku to musela byť hororová, atmosferická bomba, vôbec sa nečudujem, že sa Vtáci stali takým kultom. Zub času ale už z celkového pozitívneho dojmu niečo nahlodal. Z môjho pohľadu je tu pár naivnejších scén a vadila mi aj istá "kečupovitosť". Útok vtákov bol však zvládnutý veľmi dobre, napätie tu fungovalo a tiež ma očarila záverečná apokalyptická scéna. Môžem len odporučiť. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (05.08.2015)

Legendární snímek natočený mistrem napětí Alfredem Hitchcockem podle stejnojmenné povídky spisovatelky Daphne du Maurierové. Povídka je mimochodem sice méně efektní, ale přece jen stylovější a především podstatně bezvýchodnější než mnohem slavnější Hitchcockův kousek. Její konec je přímo ztělesněním bezmoci a zoufalství. Příznivci filmového umění nejspíš ocení tradiční Hitchcockovu profesionalitu při vytváření atmosféry snímku, obrazovou kompozici, pozvolné budování charakterů filmových postav a především práci s opeřenými "herci". Napětí, byť budované jak je u režiséra ostatně zvykem, pouhými zneklidňujícími náznaky a filmovými dialogy, skutečně z tohoto snímku vyzařuje a po uvedení Ptáků v amerických kinech bylo zaznamenáno mnoho útoků rozhořčených diváků na opeřence. Je to vedle Psycha nejznámější Hitchcockovo dílo - oba filmy byly krátce po natočení uvedeny nejen u nás, ale i v dalších východoevropských zemích za železnou oponou. Pro filmového fanouška patří znalost tohoto filmu k nezbytné výbavě. Celkový dojem: 90 %. (05.01.2008)