Vtáci

K filmu jsem přistupoval s velkými předsudky, jako ke staré a směšné ptákovině a byl jsem jenom zvědav, zda-li se více nasměji, nebo jestli se budu pouze smrtelně nudit. Opak byl pravdou: Čekal mě skutečně kvalitní a inteligentní film, který rozhodně nezestárnul (Pochopitelně s výjimkou trikových záběrů, což však nikdy nebyl můj obor.) Hitchcock se tu projevil jako výborný režisér, co se dějové stránky týče. Málokdy máme možnost sledovat film, ve kterém není ani jediná scéna přebytečná, kdy jednotlivé události do sebe nadmíru dobře zapadají a zdánlivá obyčejnost a tuctovost mnohých okamžiků se nakonec ukáže jako nejlepší možná varianta pro vybudování celkové atmosféry filmu. Přestože film si své postavy příliš nehýčká, dlouho jsem žádné kladné postavě nepřál co nejohyzdnější smrt tak jako sebevědomé Melanii. Proto mě silně štve pochopitelný dějový přístup, kdy na hlavní postavu nalétávají ptáků stovky, ale ona dělá jako by nic. A nějaký vedlejší ubožák je nemilosrdně skosen prvním nebo druhým útokem. Za dva největší klady filmu pak považuji výborný nic neřešící a neroztahaný konec a především naprostou absenci obludného vysvětlování proč a jak a kvůli čemu, což mě může v podobných filmech vytočit nejvíce ze všeho. Film ve vás nezanechá jasný a přehledný pocit, kdy si můžete říci, kvůli kterému nepoctivému člověku nebo kvůli jakému lidskému pochybení se to všechno stalo, nýbrž správně chladný prostor pro uvažování alespoň nad tím, co nám tím Hitchcock chtěl říci! (20.12.2004)

Další z filmů, které jsem viděla dávno tomu coby dítě... a nebála jsem se;-). Morbidní dětskou duši potěšila vyzobaná očička, ale jinak dítko čekalo o něco víc krve a napětí, dítko se totiž namlsalo výbornou povídkou Daphne du Maurier. Těžko říct, jak by na mě Hitchcockova klasika působila dnes - možná lépe, možná bych se nudila, připouštím však, nijak mě neláká si tuto podívanou zopakovat. To si radši znova přečtu onu parádně atmosférickou povídku. 65% (21.10.2009)

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Keď som bola dieťa, aj ma tento film ponapínal, ale dnes vidím skôr klasické nedostatky starých filmov ako prehrávanie hercov, hlúpe správanie postáv, prípadne vytváranie dojmu, že človek môže zomrieť na povrchové ďobance alebo malé krvácanie (s americkými divákmi to muselo dosť zamávať:-)... Dabing tomu tiež príliš nepomohol. Neviem byť nostalgicky nadšená a božsky tolerantná len kvôli tomu, že film je starý a legendárny. Uznám jeho prelomovosť, ani netvrdím, že je to zlý film, vôbec nie - ale nepravdepodobnosti či diery v scenári skritizujem bez ohľadu na vek snímky. (27.12.2009)

(1001) Myslím, že už nikdy nevlezu do telefonní budky. Radši se nechat uklovat, než potom nemoct ven. Když se to vezme kolem a kolem, tak u původní povídky jsem se asi bála víc, ale to proto, že tam bylo víc popisu opeřenců a jejich zlověstného číhání, kdežto Alfie se ve filmu věnuje spíše dějové lince, která je úplně jiná než právě v té povídce. To ale neznamená, že by mě film nebavil. Když šla máti pokecat na farmu, tak mě málem klepla pepka, i když bylo jasné, že něco takového přijde. To je bohužel ten problém, když člověk moc čte, máloco ho potom překvapí. (20.06.2008)