Réžia:
Alfred HitchcockScenár:
Evan HunterKamera:
Robert BurksHrajú:
Tippi Hedren, Rod Taylor, Jessica Tandy, Suzanne Pleshette, Veronica Cartwright, Charles McGraw, Lonny Chapman, Joe Mantell, Ruth McDevitt, Ethel Griffies (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Krásna a bohatá blondínka Melanie Daniels prichádza do malého mestečka v severnej Kalifornii za priateľom Mitchom, ktorý tam trávi víkendy. Krátko po jej príchode sa ukáže, že vtáci v oblasti sa správajú veľmi zvláštne. Melanie napadne čajka a v mestečku sa začínajú zhromažďovať tisíce vtákov, ktoré útočia na všetkých, ktorí sa objavia vonku. Jeho obyvatelia musia čeliť neočakávanej a nevysvetliteľnej prírodnej katastrofe. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (628)
Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. ()
V čase vzniku snímku to musela byť hororová, atmosferická bomba, vôbec sa nečudujem, že sa Vtáci stali takým kultom. Zub času ale už z celkového pozitívneho dojmu niečo nahlodal. Z môjho pohľadu je tu pár naivnejších scén a vadila mi aj istá "kečupovitosť". Útok vtákov bol však zvládnutý veľmi dobre, napätie tu fungovalo a tiež ma očarila záverečná apokalyptická scéna. Môžem len odporučiť. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Dechberoucí, nervydrásající, trikově pokrokové a navzdory žánrovému posunu pořád stoprocentně hitchcockovské. Ptáci se mi neproklovali úplně na kost, ale tiché pokoře a pokleslé čelisti jsem se stejně neubránil. Výhodou Hitchových filmů navíc je, že stárnou pomaleji než plastový kelímek uprostřed lesní obory. Klidně se na ně můžete mrknout pětačtyřicet let po premiéře a přesto se nebudete chichotat. O jaké "ptákovině" z posledních let můžete něco takového říct? Moc jich nebude. ()
UPDATE 2018: Jasně je to klasika - klasika na nedělní odpoledne při dělání důležitějších úkonů nebo úplný relax…Ovšem závěrečná půlhodina v domě je i nyní mistrovským kouskem napětí. A nedokážu si představit co by tohle se mnou udělalo v šedesátých letech. ----- Tentokrát slabších 5 hvězdiček. Půlku filmu zabere strašně dlouhá kompozice, která ale dokonale seznámí s herci. Uznávám že ten kdo očekává nonstop řežbu mezi lidmi a ptáky bude zklamát. Já byl naopak uchvácen i přes slabší triky s ptáky. Vše vynahrazuje skvělá kamera, hudba, atmosféra a hlavně výborný herecký výkon Tippi Hedren a samozřejmě mistrova režie. Dokud jsem neviděl Ptáky, tak bych nevěřil že "monsterhoror" může mít nejlepší hodnocení. ()
Na svou dobu mají PTÁCI naprosto vynikající triky. Hitch nezklamal a geniálně vrství atmosféru od jednoho útoku k druhému. I než na scénu přiletí sami opeření aktéři, se divák nenudí. Moc pěkně vybudovaná a poměrně netradiční balící linka zaujme i pobaví. Kéž by všichni režiséři a scénáristé i dnes svým projektům věnovali takovou péči. ()
Galéria (149)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (79)
- Před natáčením byli všichni očkováni proti tetanu. Někteří ptáci byli vycvičeni, aby útočili na lidi, proto poté nemohli být vypuštěni do přírody. (Fenk)
- Celosvětová premiéra proběhla 28. března 1963 v New Yorku. (Varan)
- Cesta hlavnej hrdinky Melanie (Tippi Hedren) vzdialene pripomína cestu Marion (Janet Leigh) z filmu Psycho (1960). Obe ženy sa zdajú byť uväznené v určitom vzorci správania, z ktorého sa nevedia vyslobodiť. Nedokážu ho pomenovať a každým ďalším krokom sa v ňom len viac a viac zapletajú. Spracovanie témy určujúce divákov postoj je však v oboch filmoch rozdielne. V prípade Marion je divák vyslovene odkázaný iba na to, čo sám vidí a cíti. V tomto diele je priamy nájazd kamery na detail Melanie vystriedaný prestrihom na statickú panorámu krajiny, snímanú z obrovského nadhľadu. Režisér na stotožnení netrvá a snímka je oveľa otvorenejšia ako Psycho. (Biopler)
Reklama