Vtáci

Mám mlhavé tušení, že žádné z Hitchcockových slavných děl jsem neměl tu možnost vidět opakovaně tolikrát, jako právě jeho "Ptáky". Už jako desetiletému děcku :-) mi přišlo, že příběh z malého městečka jež je terorizováno agresivními výpady ptáků, v sobě skrývá výrazný, dramaticky nosný potenciál. A opravdu. Nevím jestli je to důsledkem Hitchcockového režijního mistroství, nebo to lze především přičíst strachu z očekávání věcí příštích, ale každé - byť i sebemenší - ptačí zaštěbetání v úvodu filmu diváka naplňuje těžko popsatelným neblahým pocitem znepokojení. Ústřední postavou snímku je mladá (u Hitchcocka tradičně velice krásná blondýnka) a nezávislá milovnice papoušků, která přijíždí do městečka oslnit svým přirozeným půvabem zdejšího lamače ženských srdcí, jenž na ni při posledním setkání udělal hluboký dojem. S dostatečnou noblesou ji ztvárňuje, ve své době teprve hereckou kariéru startující, Tippi Hedren. Soupeřkou na poli krásy je jí zde půvabná brunetka, místní učitelka Annie (Suzanne Pleshette), která sice v boji o přízeň šarmantního právníka výrazně ztrácí, ale na body za atraktivitu u mě jasně vyhrává. :-) O hereckých výkonech se není třeba příliš rozepisovat - u všech zůčastněných postav jsou spíše průměrné a tvoří pochopitelně hlavně potřebnou vatu mezi očekávanými útoky opeřených "predátorů". Nejsilnější, a co do budování hutné atmosféry nejpovedenější, je scéna pomalého postupného srocování hejna vran na dětském hřišti před školou, a poté samozřejmě závěrečná finální pasáž filmu, v níž se skupina hlavních představitelů, v opevněném domě, snaží odolat zdrcujícímu útoku obrovského hejna okřídlenců. Za pomoci sugestivní kamery a chytrým využitím zvukové stopy, jež silně evokuje všeobjímající přítomnost neustále dorážejících ptáků, jsou zde výtečně vykresleny pocity hrstky vystrašených lidí uzavřených ve stísněném, klaustrofobickém prostředí - "kleci". Napsat tady, že jsem se u "Ptáků" bál, by nebylo pravdivé. Nicméně musím přiznat, že jedna věc mě skutečně víc než děsila - pohled do rozevřených očí napadených obětí jež se zoufale snaží bránit před nelítostnými údery ostrých zobáků. V těch chvílích jsem měl takřka nezvladatelné nutkání na ně volat - pozor ... dejte pozor ... hlavně pozor na oči !! (06.11.2004)

Hróóózně dlooouuuhááá expozice v první půli. Hitch se v ní snaží postupně budovat napětí, ale výsledek je se všemi těmi zbytečně dlouhými dialogy, které děj nikam neposouvají, trošku nudný. Ovšem druhá půle, to je jiný kafe. Děsivá, všudypřítomná hrozba z nezvyklého nepřítele, skvěle natočená. Takže výsledný dojem velice dobrý.....Btw. Ale povídka je stejně lepší :o) (13.04.2003)

Legendární snímek natočený mistrem napětí Alfredem Hitchcockem podle stejnojmenné povídky spisovatelky Daphne du Maurierové. Povídka je mimochodem sice méně efektní, ale přece jen stylovější a především podstatně bezvýchodnější než mnohem slavnější Hitchcockův kousek. Její konec je přímo ztělesněním bezmoci a zoufalství. Příznivci filmového umění nejspíš ocení tradiční Hitchcockovu profesionalitu při vytváření atmosféry snímku, obrazovou kompozici, pozvolné budování charakterů filmových postav a především práci s opeřenými "herci". Napětí, byť budované jak je u režiséra ostatně zvykem, pouhými zneklidňujícími náznaky a filmovými dialogy, skutečně z tohoto snímku vyzařuje a po uvedení Ptáků v amerických kinech bylo zaznamenáno mnoho útoků rozhořčených diváků na opeřence. Je to vedle Psycha nejznámější Hitchcockovo dílo - oba filmy byly krátce po natočení uvedeny nejen u nás, ale i v dalších východoevropských zemích za železnou oponou. Pro filmového fanouška patří znalost tohoto filmu k nezbytné výbavě. Celkový dojem: 90 %. (05.01.2008)

Kdyby byli Ptáci natočeni v dnešní době natočeni stylem jak byli natočeni kdysi, úplně slyším ty výtky: První hodinu se prakticky nic neděje, není vysvětleno proč ptáci najednou začali být agresivní. Pro mě velmi slabý Hitch, který určitě nepotvrdil svůj talent pro gradování napětí. Herci v hlavních rolích mě také moc nepřesvědčili, plus celá ta myšlenka s matkou, která se bojí že ji opustí syn. 50% (31.08.2019)

Ptáci jsou pořád tak senzační, jaké jsem si je pamatoval, přímo radost na ně pohledět. Asi nejvíce obdivuji to postupné budování atmosféry a to, jak plynule se film přehoupne ze zajímavého vztahového dramatu plného sympatických postav do nelítostného thrilleru, v němž se bojuje o život. Každá scéna s ptáky je nejen neskutečně napínavá, ale zároveň také ještě napínavější než ta předchozí, takže úžasně mrazivý útok na školáky za několik minut trumfuje "ptakokalypsa" ve městě, kterou později překonává několikanásobný hororový finiš v domě. Technická stránka filmu je stále nesmírně působivá a jestli na někoho působí zastarale, tak prosím, jen ať působí - mně Ptáci nahánějí hrůzu dál a zřejmě pořád budou. (27.04.2016)